SLOKA 14

Velice důležitá jsou zde slova tantyāṁ guṇa-karma-dāmabhiḥ. Každý dostáváme tělo podle našeho styku s guṇami, kvalitami hmotné přírody, a jednáme tomu odpovídajícím způsobem. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, čtyři řády společenského systému — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra — jsou uspořádány podle guṇy a karmy, vlastností a činností. Ohledně toho ovšem probíhají spory, neboť někteří lidé říkají, že člověk dostává tělo podle guṇy a karmy svého minulého života, a proto o jeho společenském postavení rozhoduje původ. Jiní však říkají, že původ podle guṇy a karmy z minulého života není rozhodující, neboť člověk může svou guṇu a karmu změnit i během současného života, a proto mají být čtyři společenské třídy — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra — uspořádány podle guṇy a karmy tohoto života. Tuto verzi potvrzuje Nārada Muni ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Když poučoval Mahārāje Yudhiṣṭhira o charakteristikách guṇy a karmy, prohlásil, že ty musí určovat rozdělení společnosti. Jinými slovy, projevuje-li člověk narozený v rodině brāhmaṇy znaky śūdry, má být označen za śūdru, a projevuje-li śūdra bráhmanské vlastnosti, má být označen za brāhmaṇu.

Varṇāśrama je vědecký systém. Přijmeme-li tedy rozdělení na varṇy a āśramy podle védských pokynů, naše životy budou úspěšné. Dokud nebude lidská společnost rozdělená a uspořádaná tímto způsobem, nemůže být dokonalá. Viṣṇu Purāṇa (3.8.9) uvádí:

“Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, je uctíván řádným vykonáváním předepsaných povinností v systému vareṇ a āśramů. Nejvyšší Osobnost Božství nelze uspokojit žádným jiným způsobem. Každý musí mít své místo v instituci čtyř vareṇ a āśramů.” Posláním celé lidské společnosti je uctívat Pána Viṣṇua. V současné době však lidé nevědí, že právě to je konečným cílem a dokonalostí života. Namísto uctívání Pána Viṣṇua jsou proto vychováváni, aby uctívali hmotu. Podle trendu moderní společnosti si myslí, že mohou rozvinout civilizaci manipulací s hmotou a konstruováním automobilů, dálnic, mrakodrapů a tak dále. Takovou civilizaci musíme nazvat materialistickou, neboť ti, kteří v ní žijí, neznají cíl života. Cílem života je dospět k Viṣṇuovi, ale místo toho, aby lidé spěli k Viṣṇuovi, jsou zmateni vnějším projevem hmotné energie. Materialistický pokrok je tedy slepý, a stejně slepí jsou i jeho vůdci, kteří vedou své následovníky po špatné cestě.

Nejlépe je proto přijmout pokyny Ved, které jsou v tomto verši označeny výrazem yad-vāci. Podle těchto pokynů má každý zjistit, zda je brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou, a dostat tomu odpovídající vzdělání — pak bude jeho život úspěšný. Jinak bude celá lidská společnost zmatená. Je-li lidská společnost vědecky rozdělená podle vareṇ a āśramů a řídí-li se védskými pokyny, pak bude úspěšný život každého, bez ohledu na jeho postavení. Není pravda, že transcendentální úrovně dosáhnou pouze brāhmaṇové, a śūdrové nikoliv. Jsou-li následovány védské pokyny, pak na transcendentální úroveň dospějí všichni — brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové i śūdrové — a jejich životy budou úspěšné. Pokyny Ved jsou jednoznačné příkazy pocházející od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tento verš uvádí příklad, že voli, kteří mají k nozdrám přivázané provazy, se pohybují podle povelů vozky. Budeme-li se řídit pokyny Ved, bude tím vytyčena dokonalá cesta našich životů. Nebudeme-li však jednat tímto způsobem, ale podle vlastních náladových představ, naše životy budou zkažené, neboť budeme zmateni a nakonec dohnáni k zoufalství. V současné době jsou všichni lidé zmateni, neboť nenásledují pokyny Ved. Pokyn, jenž dal Pán Brahmā Priyavratovi, tedy musíme přijmout jako skutečný vědecký příkaz, který vede k životnímu úspěchu. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (16.23):

Nežijeme-li podle příkazů śāster, Ved, nikdy nedosáhneme v životě úspěchu, o štěstí či dosažení vyšší životní úrovně ani nemluvě.