SLOKA 38
para-devatā-prasādādhigatātma-pratyavamarśenānupravṛttebhyaḥ putrebhya imāṁ yathā-dāyaṁ vibhajya bhukta-bhogāṁ ca mahiṣīṁ mṛtakam iva saha mahā-vibhūtim apahāya svayaṁ nihita-nirvedo hṛdi gṛhīta-hari-vihārānubhāvo bhagavato nāradasya padavīṁ punar evānusasāra.
para-devatā—Nejvyšší Osobnosti Božství; prasāda—milostí; adhigata—získal; ātma-pratyavamarśena—seberealizací; anupravṛttebhyaḥ—kteří důsledně kráčejí jeho cestou; putrebhyaḥ—svým synům; imām—tuto Zemi; yathā-dāyam—přesně podle dědického práva; vibhajya—rozdělil; bhukta-bhogām—se kterou si užíval mnoha způsoby; ca—také; mahiṣīm—královnu; mṛtakam iva—jako mrtvé tělo; saha—s; mahā-vibhūtim—velké bohatství; apahāya—opustil; svayam—sám; nihita—začal dokonale praktikovat; nirvedaḥ—odříkání; hṛdi—v srdci; gṛhīta—přijal; hari—Nejvyšší Osobnosti Božství; vihāra—zábavy; anubhāvaḥ—s takovým postojem; bhagavataḥ—velkého světce; nāradasya—světce Nārady; padavīm—postavení; punaḥ—znovu; eva—jistě; anusasāra—začal následovat.
Milostí Nejvyšší Osobnosti Božství přišel Mahārāja Priyavrata znovu k rozumu. Rozdělil všechno své pozemské vlastnictví mezi své poslušné syny, vzdal se všeho včetně manželky, se kterou si užíval tolik smyslového požitku, i svého velkého, bohatého království a zcela se zřekl veškeré připoutanosti. Jeho očištěné srdce se stalo místem zábav Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak se dokázal vrátit na cestu vědomí Kṛṣṇy, duchovního života, a znovu zaujmout postavení, které v minulosti získal milostí velkého světce Nārady.
Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil ve Své Śikṣāṣṭace: ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahādāvāgni-nirvāpaṇam — jakmile je naše srdce očištěné, planoucí oheň hmotné existence je okamžitě uhašen. Naše srdce jsou určena k zábavám Nejvyšší Osobnosti Božství; to znamená, že bychom si měli být plně vědomi Kṛṣṇy a myslet na Něho, jak Sám doporučuje (man-manā bhava mad-bhakto mad-yājī māṁ namaskuru). To by měl být náš jediný zájem. Člověk s nečistým srdcem nemůže myslet na transcendentální zábavy Nejvyššího Pána, ale pokud dokáže znovu do svého srdce umístit Nejvyšší Osobnost Božství, velice snadno získá kvalifikace potřebné k tomu, aby se mohl zříci hmotné připoutanosti. Māyāvādští filozofové, yogīni a jñānī se snaží vzdát se tohoto hmotného světa jednoduše tím, že prohlašují: brahma satyaṁ jagan mithyā — “Tento svět je falešný. Nepřináší žádný užitek. Vstupme do Brahmanu.” Takové teoretické poznání nám nepomůže. Věříme-li, že Brahman je skutečná pravda, pak musíme vložit do svých srdcí lotosové nohy Śrī Kṛṣṇy, jak to učinil Mahārāja Ambarīṣa (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ). Musíme v srdci pevně ustanovit lotosové nohy Pána — potom získáme sílu osvobodit se z hmotného zapletení.
Mahārāja Priyavrata se dokázal zříci svého bohatého království a zřekl se také společnosti své krásné ženy, jako kdyby byla mrtvým tělem. O manželku, jejíž tělo je mrtvé, se muž přestane zajímat, ať je sebekrásnější a její tělesné rysy sebepřitažlivější. Krásnou ženu velebíme kvůli jejímu tělu, ale když ho opustí duše, již není pro žádného chtivého muže zajímavé. Mahārāja Priyavrata byl milostí Pána tak silný, že i když byla jeho krásná žena naživu, dokázal se vzdát její společnosti, stejně jako je člověk nucen se jí vzdát, když manželka zemře. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagadīśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
“Ó všemocný Pane, netoužím po bohatství, krásných ženách, ani nechci mít žádné stoupence. Toužím jedině po bezpříčinné oddané službě Tobě zrození za zrozením.” Pro toho, kdo si přeje pokročit v duchovním životě, jsou připoutanost k hmotnému bohatství a ke krásné manželce dvěma velkými překážkami. Tato pouta jsou považována za ještě horší než sebevražda. Každý, kdo chce překonat hmotnou nevědomost, se tedy musí milostí Kṛṣṇy zbavit připoutanosti k ženám a penězům. Když se Mahārāja Priyavrata těchto pout zcela zbavil, mohl znovu nerušeně následovat pokyny velkého mudrce Nārady.