SLOKA 6
yarhi vāva ha rājan sa rāja-putraḥ priyavrataḥ parama-bhāgavato nāradasya caraṇopasevayāñjasāvagata-paramārtha-satattvo brahma-satreṇa dīkṣiṣyamāṇo ’vani-tala-paripālanāyāmnāta-pravara-guṇa-gaṇaikānta-bhājanatayā sva-pitropāmantrito bhagavati vāsudeva evāvyavadhāna-samādhi-yogena samāveśita-sakala-kāraka-kriyā-kalāpo naivābhyanandad yadyapi tad apratyāmnātavyaṁ tad-adhikaraṇa ātmano ’nyasmād asato ’pi parābhavam anvīkṣamāṇaḥ.
yarhi—protože; vāva ha—vskutku; rājan—ó králi; saḥ—on; rāja-putraḥ—princ; priyavrataḥ—Priyavrata; parama—největší; bhāgavataḥ—oddaný; nāradasya—Nārady; caraṇa—lotosové nohy; upasevayā — službou; añjasā—rychle; avagata—začal si být vědom; parama-artha — transcendentální téma; sa-tattvaḥ—s veškerým dostupným poznáním; brahma-satreṇa—neustálými rozhovory o Nejvyšším; dīkṣiṣyamāṇaḥ — s touhou plně se odevzdat; avani-tala—povrch Země; paripālanāya — vládnout; āmnāta—jak nařizují zjevená písma; pravara—nejvyšší; guṇa—vlastností; gaṇa—souhrn; ekānta—bez odchýlení; bhājanatayā—jelikož vlastnil; sva-pitrā—svým otcem; upāmantritaḥ—požádán; bhagavati—do Nejvyšší Osobnosti Božství; vāsudeve—všeprostupující Pán; eva — jistě; avyavadhāna—bez ustání; samādhi-yogena—praktikováním yogy v naprostém pohroužení; samāveśita—zcela odevzdal; sakala—všechny; kāraka—smysly; kriyā-kalāpaḥ—jehož všechny činnosti; na—ne; eva — tak; abhyanandat—uvítal; yadyapi—ačkoliv; tat—to; apratyāmnātavyam—nelze ze žádného důvodu odmítnout; tat-adhikaraṇe—při zastávání onoho místa; ātmanaḥ—sebe; anyasmāt—kvůli jinému zaměstnání; asataḥ—hmotnému; api—jistě; parābhavam—úpadek; anvīkṣamāṇaḥ — předvídal.
Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, princ Priyavrata byl velký oddaný, protože vyhledal lotosové nohy Nārady, svého duchovního mistra, čímž dosáhl nejvyšší dokonalosti transcendentálního poznání. S pokročilým poznáním neustále rozmlouval o duchovních námětech a nerozptyloval svou pozornost ničím jiným. Jeho otec ho poté požádal, aby se ujal vlády nad světem; snažil se Priyavratu přesvědčit, že je to podle zjevených písem jeho povinnost. Princ Priyavrata však stále praktikoval bhakti-yogu — bez ustání vzpomínal na Nejvyšší Osobnost Božství, a tak zaměstnával všechny smysly službou Pánu. Nařízení svého otce tedy neuvítal, i když ho nemohl odmítnout. S obavami se proto zeptal, zda ho přijetí zodpovědnosti za vládu nad světem nemůže odvést od oddané služby.
Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: chāḍiyā vaiṣṇava-sevā nistāra pāyeche kebā — “Ještě nikdo nikdy nedosáhl dokonalého osvobození z hmotného otroctví, aniž by sloužil lotosovým nohám čistého vaiṣṇavy, duchovního mistra.” Princ Priyavrata soustavně sloužil lotosovým nohám Nārady, a díky tomu v pravdě pochopil transcendentální náměty (sa-tattvaḥ). Slovo sa-tattvaḥ znamená, že Priyavrata znal všechny skutečnosti o duši, Nejvyšší Osobnosti Božství a jejich vzájemném vztahu a věděl také vše o hmotném světě a vztahu duše a Nejvyššího Pána v hmotném světě. Proto chtěl jedině sloužit Pánu.
Když ho jeho otec, Svāyambhuva Manu, požádal, aby přijal zodpovědnost za vládu nad světem, nebyl to pro něho vítaný návrh. To je známka velkého, osvobozeného oddaného. I když se zabývá světskými záležitostmi, nenachází v nich potěšení, ale zůstává neustále pohroužený ve službě Pánu. Zatímco slouží Pánovi, zabývá se navenek světskými záležitostmi, ale to ho nijak neovlivňuje. Nijak ho například nepřitahují jeho děti, ale přesto se o ně stará a vychovává z nich oddané. Také své manželce říká láskyplná slova, ale není k ní připoutaný. Vykonáváním oddané služby získává oddaný veškeré dobré vlastnosti Nejvyššího Pána. Pán Kṛṣṇa měl šestnáct tisíc manželek, které byly všechny velice krásné, a i když se ke každé choval jako milující manžel, nebyl přitahován ani poután k žádné z nich. Stejně tak i oddaný může žít rodinným životem a chovat se láskyplně ke své manželce a dětem, ale nikdy není k těmto činnostem připoutaný.
Tento verš uvádí, že službou lotosovým nohám svého duchovního mistra dospěl princ Priyavrata velice brzy do dokonalého stádia vědomí Kṛṣṇy. To je jediný způsob, jak pokročit v duchovním životě. Ve Vedách je řečeno:
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
“Tomu, kdo má neochvějnou víru v Nejvyššího Pána a duchovního mistra, je vyjevena podstata všeho védského poznání.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23). Oddaný myslí na Pána bez ustání. Když zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, slova Kṛṣṇa a Hare mu okamžitě připomenou všechny Pánovy činnosti. Jelikož celým svým životem slouží Pánu, nemůže na Něho nikdy zapomenout. Stejně jako obyčejný člověk neustále upíná svou mysl na hmotné činnosti, oddaný ji vždy soustřeďuje na duchovní činnosti. To se nazývá brahma-satra, neustálá meditace o Nejvyšším Pánu. Prince Priyavratu do této činnosti dokonale zasvětil Śrī Nārada Muni.