SLOKA 9
ekādaśāsan manaso hi vṛttaya
ākūtayaḥ pañca dhiyo ’bhimānaḥ
mātrāṇi karmāṇi puraṁ ca tāsāṁ
vadanti haikādaśa vīra bhūmīḥ
ekādaśa—jedenáct; āsan—existuje; manasaḥ—mysli; hi—jistě; vṛttayaḥ—činnosti; ākūtayaḥ—činné smysly; pañca—pět; dhiyaḥ—poznávací smysly; abhimānaḥ—falešné ego; mātrāṇi—různé předměty smyslového vnímání; karmāṇi—různé hmotné činnosti; puram ca—a tělo, společnost, národ, rodina či místo zrození; tāsām—těchto funkcí; vadanti—říkají; ha—ó; ekādaśa—jedenáct; vīra—ó hrdino; bhūmīḥ—pole činnosti.
Existuje pět činných smyslů, pět poznávacích smyslů a dále je tu falešné ego. To vše představuje jedenáct oblastí působení mysli. Ó hrdino, předměty smyslového vnímání (jako je zvuk a dotek), činnosti orgánů (jako je vyměšování) a různé druhy těl, společnosti, přátelství a osobnosti považují učenci za pole činností pro funkce mysli.
Mysl je vládcem pěti poznávacích a pěti činných smyslů. Každý smysl má své příslušné pole činností a mysl je ve všech případech vládcem či vlastníkem. Živá bytost se pod vlivem falešného ega považuje za tělo a uvažuje v pojmech “moje tělo, můj dům, moje rodina, moje společnost, můj národ” a tak dále. Tyto falešné představy totožnosti jsou výsledkem expanzí falešného ega a pod jejich vlivem si živá bytost o sobě myslí, že je to či ono, a tak se zaplétá do hmotné existence.