SLOKA 24
yan-nirmitāṁ karhy api karma-parvaṇīṁ
māyāṁ jano ’yaṁ guṇa-sarga-mohitaḥ
na veda nistāraṇa-yogam añjasā
tasmai namas te vilayodayātmane
yat—Jímž; nirmitām—stvořená; karhi api—kdykoliv; karma-parvaṇīm—která utahuje uzly plodonosného jednání; māyām—iluzorní energie; janaḥ—osoba; ayam—tato; guṇa-sarga-mohitaḥ—zmatená třemi kvalitami hmotné přírody; na—ne; veda—zná; nistāraṇa-yogam—proces, jak se vyprostit z hmotného zapletení; añjasā—brzy; tasmai—Jemu (Nejvyššímu); namaḥ—uctivé poklony; te—Tobě; vilaya-udaya-ātmane—v Němž je vše zničeno a z Něhož se vše opět projeví.
Iluzorní energie Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nás podmíněné duše všechny poutá k tomuto hmotnému světu. Bez Jeho přízně proto osoby, jako jsme my, nemohou pochopit, jak z této iluzorní energie uniknout. Uctivě se klaním Pánu, Jenž je příčinou stvoření a zničení.
Kṛṣṇa jasně říká v Bhagavad-gītě (7.14):
daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te
“Tuto Mou božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Všechny podmíněné duše, které jednají pod vlivem iluzorní energie Pána, považují tělo za své vlastní já, a proto neustále putují vesmírem, rodí se v různých životních druzích a vytvářejí čím dál více problémů. Někdy jsou všemi problémy znechuceny a hledají způsob, jak z tohoto zapletení uniknout. Tito takzvaní badatelé si bohužel nejsou vědomi Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a Jeho iluzorní energie; proto všichni zůstávají v temnotě a nikdy neobjeví cestu ven. Takzvaní vědci a pokročilí učenci se směšně snaží nalézt příčinu života. Nevšímají si skutečnosti, že život je již tvořen. Jaká bude jejich zásluha, jestliže zjistí chemické složení života? Všechny jejich chemikálie nejsou nic jiného než různé proměny pěti prvků — země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Bhagavad-gītā (2.20) prohlašuje, že živá bytost není nikdy stvořena (na jāyate mriyate vā kadācin). Existuje pět hrubohmotných prvků a tři vedlejší hmotné prvky (mysl, inteligence a ego). Dále existují věčné živé bytosti. Živá bytost si přeje mít určitý druh těla, a to je na pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství vytvořeno z hmotné přírody, která není ničím jiným než určitým druhem stroje, jenž ovládá Nejvyšší Pán. Pán dává živé bytosti příslušný druh mechanického těla a živá bytost s ním musí pracovat podle zákona plodonosných činností. Plodonosné jednání je popsáno v tomto verši: karma-parvanīṁ māyām. Živá bytost je usazená na stroji (v těle) a obsluhuje ho podle pokynů Nejvyššího Pána. To je tajemství převtělování duše z jednoho těla do druhého. Takto se živá bytost zaplétá do plodonosných činností v hmotném světě. Bhagavad-gītā (15.7) potvrzuje: manaḥ ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati — živá bytost těžce zápasí se šesti smysly, které zahrnují mysl.
Při všem tvoření a ničení je živá bytost zapletená v plodonosných činnostech vykonávaných iluzorní energií, māyou. Je jako počítač ovládaný Nejvyšší Osobností Božství. Takzvaní vědci říkají, že příroda jedná nezávisle, ale nedokáží vysvětlit, co příroda vlastně je. Příroda není nic jiného než stroj, který řídí Nejvyšší Osobnost Božství. Když porozumíme řídící osobě, naše životní problémy budou vyřešeny. Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (7.19):
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.” Rozumný člověk se proto odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak unikne ze spárů iluzorní energie, māyi.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k sedmnácté kapitole pátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Původ a sestup řeky Gangy”.