SLOKA 12
gāyati cedam —
kartāsya sargādiṣu yo na badhyate
na hanyate deha-gato ’pi daihikaiḥ
draṣṭur na dṛg yasya guṇair vidūṣyate
tasmai namo ’sakta-vivikta-sākṣiṇe
gāyati—zpívá; ca—a; idam—toto; kartā—vykonavatel; asya—tohoto vesmírného projevu; sarga-ādiṣu—stvoření, udržování a zničení; yaḥ — ten, kdo; na badhyate—není připoután jako stvořitel, vládce či majitel; na—ne; hanyate—stává se obětí; deha-gataḥ api—i když se zjevuje jako lidská bytost; daihikaiḥ—tělesných strastí, jako je hlad, žízeň a únava; draṣṭuḥ—Jeho, který vidí vše; na—ne; dṛk—schopnost vidět; yasya — Jehož; guṇaiḥ—hmotnými kvalitami; vidūṣyate—je znečištěna; tasmai—Jemu; namaḥ—uctivé poklony; asakta—Nejvyššímu Pánu, Jenž není poután; vivikta—bez rozrušení; sākṣiṇe—svědek všeho.
Nārada, nejmocnější svatý mudrc, uctívá Nara-Nārāyaṇa rovněž následující mantrou: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vládcem stvoření, udržování a zničení tohoto viditelného vesmírného projevu, ale přesto je zcela prost falešné prestiže. I když se hlupákům zdá, že přijímá hmotné tělo jako my, neovlivňují Ho tělesné potíže, jako je hlad, žízeň a únava. Přestože je svědkem, který vidí vše, Jeho smysly nejsou tím, co vidí, nikdy znečištěné. Skládám uctivé poklony tomuto nepřipoutanému, čistému svědku světa, Nejvyšší Duši, Osobnosti Božství.
Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je označen jako sac-cid-ānanda-vigraha, tělo věčnosti, transcendentální blaženosti a plného poznání. Tento verš podává Jeho podrobnější popis. Kṛṣṇa je stvořitelem celého vesmírného projevu, ale přesto na něm nelpí. Kdybychom my postavili vysoký mrakodrap, byli bychom k němu velice připoutaní, ale Kṛṣṇa je tak odříkavý, že i když stvořil všechno, nelpí na ničem (na badhyate). Navíc Ho i přesto, že má Svou transcendentální podobu (sac-cid-ānanda-vigraha), neznepokojují potřeby těla, které se nazývají daihika; nikdy například nemá hlad ani žízeň a nikdy není unaven (na hanyate deha-gato 'pi daihikaiḥ). Jelikož je vše Kṛṣṇův majetek, Kṛṣṇa vše vidí a je všude přítomný, ale protože má transcendentální tělo, přesahuje naše vidění, viděné předměty a proces vidění. Když my vidíme někoho krásného, přitahuje nás to. Pohled na krásnou ženu okamžitě upoutá muže a pohled na muže přirozeně upoutá ženu. Kṛṣṇa je však všem těmto nedokonalostem transcendentální. I když vidí vše, není ovlivněn vadným pohledem (na dṛg yasya guṇair vidūṣyate). Přestože je tedy svědkem a pozorovatelem, činnosti, které vidí, Ho nerozrušují. Je vždy odpoutaný a stranou všeho; je pouze svědkem.