SLOKA 13
idaṁ hi yogeśvara yoga-naipuṇaṁ
hiraṇyagarbho bhagavāñ jagāda yat
yad anta-kāle tvayi nirguṇe mano
bhaktyā dadhītojjhita-duṣkalevaraḥ
idam—toto; hi—jistě; yoga-īśvara—ó můj Pane, vládce všech mystických sil; yoga-naipuṇam—odborný proces praktikování zásad yogy; hiraṇya-garbhaḥ—Pán Brahmā; bhagavān—nejmocnější; jagāda—řekl; yat—co; yat—co; anta-kāle—v okamžiku smrti; tvayi—do Tebe; nirguṇe—transcendence; manaḥ—mysl; bhaktyā—s postojem oddanosti; dadhīta—má umístit; ujjhita-duṣkalevaraḥ—poté, co se přestal ztotožňovat s hmotným tělem.
Ó můj Pane, vládce veškeré mystické yogy, toto je vysvětlení jógového procesu, o kterém mluvil seberealizovaný Pán Brahmā (Hiraṇyagarbha). Všichni yogīni se v okamžiku smrti vzdávají hmotného těla s naprostou odpoutaností, jednoduše tak, že upřou svou mysl na Tvé lotosové nohy. To je dokonalost yogy.
Śrīla Madhvācārya říká:
yasya samyag bhagavati
jñānaṁ bhaktis tathaiva ca
niścintas tasya mokṣaḥ syāt
sarva-pāpa-kṛto 'pi tu
“Ten, kdo během svého života s velkou vážností praktikuje oddanou službu, aby pochopil přirozené postavení Nejvyšší Osobnosti Božství, má osvobození z tohoto hmotného světa zaručené, i když měl dříve mnoho hříšných zvyků.” To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā:
api cet sudurācāro
bhajate mām ananya bhāk
sādhur eva sa mantavyaḥ
samyag vyavasito hi saḥ
“Je-li ten, kdo se dopustí byť i toho nejohavnějšího činu, zaměstnán oddanou službou, má být považován za svatého, protože je správně umístěn.” (Bg. 9.30) Jediným smyslem života je být plně pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu a Jeho podobu, zábavy, činnosti a vlastnosti. Dokáže-li někdo takto na Kṛṣṇu myslet — dvacet čtyři hodin denně — je již osvobozený (svarūpeṇa vyavasthitiḥ). Zatímco materialisté jsou pohrouženi v hmotných myšlenkách a činnostech, oddaní jsou naopak vždy pohrouženi v myšlenkách na Kṛṣṇu a činnosti Kṛṣṇy. Proto jsou již na úrovni osvobození. Člověk musí v okamžiku smrti myslet s plným soustředěním na Kṛṣṇu. Pak se nepochybně vrátí domů, zpátky k Bohu.