SLOKA 14
yathaihikāmuṣmika-kāma-lampaṭaḥ
suteṣu dāreṣu dhaneṣu cintayan
śaṅketa vidvān kukalevarātyayād
yas tasya yatnaḥ śrama eva kevalam
yathā—jako; aihika—v současném životě; amuṣmika—v očekávaném budoucím životě; kāma-lampaṭaḥ—ten, kdo je velice připoutaný k chtivým touhám po tělesném požitku; suteṣu—děti; dāreṣu—manželka; dhaneṣu—bohatství; cintayan—myslí na; śaṅketa—bojí se; vidvān—osoba pokročilá v duchovním poznání; ku-kalevara—tohoto těla, které je plné výkalů a moči; atyayāt—kvůli ztrátě; yaḥ—kdokoliv; tasya—jeho; yatnaḥ—snahy; śramaḥ—ztráta času a energie; eva—jistě; kevalam — pouze.
Materialisté obvykle velice lpí na svém současném tělesném pohodlí a na pohodlí, které očekávají v budoucnosti. Neustále jsou proto pohrouženi v myšlenkách na své manželky, děti a bohatství a bojí se opustit svá těla, plná výkalů a moči. Jestliže se však bojí opustit své tělo i ten, kdo praktikuje vědomí Kṛṣṇy, jaký potom mělo význam jeho usilovné studium śāster? Byla to jen ztráta času.
Materialista myslí v okamžiku smrti na svou manželku a děti. Je pohroužený v myšlenkách na to, jak budou žít a kdo se o ně postará, až on odejde. Z toho důvodu není nikdy připraven vzdát se svého těla; chce v něm naopak i nadále žít, aby sloužil své společnosti, rodině, přátelům a tak dále. Praktikováním systému mystické yogy se proto člověk musí odpoutat od tělesných vztahů. Jestliže se i přes praktikování bhakti-yogy a studium veškeré védské literatury bojí opustit své ubohé tělo, které způsobuje veškeré jeho utrpení, jaký význam potom mají jeho pokusy pokročit v duchovním životě? Tajemstvím úspěchu v praktikování yogy je zbavit se tělesných pout. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra-bandhana kāhāṅ tāra — ten, koho jeho jednání zbavilo úzkosti ohledně tělesných potřeb, již nežije podmíněným životem. Taková osoba je vysvobozená z pout podmíněnosti. Každý, kdo praktikuje vědomí Kṛṣṇy, musí řádně a bez hmotné připoutanosti vykonávat své povinnosti v oddané službě. Pak je jeho osvobození zaručené.