SLOKA 10
vācaṁ paraṁ caraṇa-pañjara-tittirīṇāṁ
brahmann arūpa-mukharāṁ śṛṇavāma tubhyam
labdhā kadamba-rucir aṅka-viṭaṅka-bimbe
yasyām alāta-paridhiḥ kva ca valkalaṁ te
vācam—znící vibrace; param—jen; caraṇa-pañjara—zvonků na kotnících; tittirīṇām—ptáků tittiri; brahman—ó brāhmaṇo; arūpa—bez podoby; mukharām—je zřetelně slyšet; śṛṇavāma—slyším; tubhyam—tvoje; labdhā—získané; kadamba—jako květ kadamba; ruciḥ—rozkošná barva; aṅka-viṭaṅka-bimbe—na krásných oblých bocích; yasyām—na kterých; alāta-paridhiḥ—opasek ze žhavých uhlíků; kva—kde; ca—také; valkalam—svrchní oděv; te—tvůj.
Ó brāhmaṇo, slyším jen cinkání zvonků na tvých kotnících. Zdá se, že v nich cvrlikají ptáci tittiri. Nevidím sice jejich podoby, ale slyším jejich štěbetání. Když se dívám na tvé krásné oblé boky, vidím, že mají rozkošnou barvu květů kadamba, a že tvůj pas obepíná opasek ze žhavých uhlíků. Opravdu — zdá se, že ses zapomněl obléci.
Āgnīdhra, který byl naplněný chtivou touhou vidět Pūrvacitti, hleděl zvláště na její přitažlivé boky a pas. Když se muž dívá na ženu s takovou chtivou touhou, okouzluje ho její obličej, prsa a pas, neboť žena ze všeho nejdříve přitahuje muže k naplnění jeho sexuálních tužeb krásnými rysy své tváře, půvabnými křivkami prsou a také svým pasem. Pūrvacitti měla na sobě jemné žluté hedvábí, a proto její boky vypadaly jako květy kadamba. Díky jejímu opasku to vypadalo, jako kdyby jí pas obepínaly žhavé uhlíky. Byla oblečená, ale Āgnīdhru posedl takový chtíč, že se zeptal: “Proč přicházíš nahá?”