SLOKA 13
kā vātma-vṛttir adanād dhavir aṅga vāti
viṣṇoḥ kalāsy animiṣonmakarau ca karṇau
udvigna-mīna-yugalaṁ dvija-paṅkti-śocir
āsanna-bhṛṅga-nikaraṁ sara in mukhaṁ te
kā—co; vā—a; ātma-vṛttiḥ—jídlo pro udržování těla; adanāt—žvýkáním (betelu); haviḥ—čisté složky oběti; aṅga—můj milý příteli; vāti—emanují; viṣṇoḥ—Pána Viṣṇua; kalā—expanze těla; asi—jsi; animiṣa—bez mrkání; unmakarau—dva lesknoucí se žraloci; ca—také; karṇau — dvě uši; udvigna—neklidné; mīna-yugalam—se dvěma rybami; dvija-paṅkti—řad zubů; śociḥ—krása; āsanna—poblíž; bhṛṅga-nikaram—s roji čmeláků; saraḥ it—jako jezero; mukham—obličej; te—tvůj.
Můj milý příteli, co jíš pro udržování svého těla? Žvýkáš betel, a proto se ti z úst line příjemná vůně; to dokazuje, že jíš vždy zbytky jídla nabízeného Viṣṇuovi. Jsi jistě expanzí těla Pána Viṣṇua. Tvůj obličej je jako krásné jezero — tvé náušnice ozdobené drahokamy připomínají dva lesknoucí se žraloky s očima, které nemrkají a podobají se očím Viṣṇua, a tvé oči jsou jako dvě neklidné ryby. V jezeře tvého obličeje tedy zároveň plavou dva žraloci a dvě neklidné ryby. Bílé řady tvých zubů kromě toho vypadají jako řady překrásných labutí ve vodě a rozpuštěné vlasy připomínají roje čmeláků, kteří tvůj krásný obličej doprovázejí.
Oddaní Pána Viṣṇua jsou také Jeho expanze. Nazývají se vibhinnāṁśa. Pánu Viṣṇuovi jsou nabízeny veškeré složky oběti, a protože oddaní jedí vždy prasādam (zbytky Jeho potravy), vůně složek oběti vychází nejen z Viṣṇua, ale i z oddaných, kteří jedí zbytky Jeho potravy nebo potravy Jeho oddaných. Āgnīdhra považoval Pūrvacitti díky příjemné vůni jejího těla za expanzi Pána Viṣṇua. Kromě toho přirovnal její obličej k nádhernému jezeru s lotosy, rybami, labutěmi a čmeláky, neboť její náušnice posázené drahokamy měly tvar žraloků, její rozpuštěné vlasy připomínaly čmeláky dychtící po vůni jejího těla a bílé řady jejích zubů vypadaly jako labutě.