SLOKA 3-4
śivaṁ yavasaṁ subhadraṁ śāntaṁ kṣemam amṛtam abhayam iti varṣāṇi teṣu girayo nadyaś ca saptaivābhijñātāḥ; maṇikūṭo vajrakūṭa indraseno jyotiṣmān suparṇo hiraṇyaṣṭhīvo meghamāla iti setu-śailāḥ aruṇā nṛmṇāṅgirasī sāvitrī suptabhātā ṛtambharā satyambharā iti mahā-nadyaḥ; yāsāṁ jalopasparśana-vidhūta-rajas-tamaso haṁsa-pataṅgordhvāyana-satyāṅga-saṁjñāś catvāro varṇāḥ sahasrāyuṣo vibudhopama-sandarśana-prajananāḥ svarga-dvāraṁ trayyā vidyayā bhagavantaṁ trayīmayaṁ sūryam ātmānaṁ yajante.
śivam — Śiva; yavasam — Yavasa; subhadram — Subhadra; śāntam — Śānta; kṣemam — Kṣema; amṛtam — Amṛta; abhayam — Abhaya; iti — takto; varṣāṇi — území se jmény sedmi synů; teṣu — na nich; girayaḥ — hory; nadyaḥ ca — a řeky; sapta — sedm; eva — vskutku; abhijñātāḥ — jsou známé; maṇi-kūṭaḥ — Maṇikūṭa; vajra-kūṭaḥ — Vajrakūṭa; indra-senaḥ — Indrasena; jyotiṣmān — Jyotiṣmān; suparṇaḥ — Suparṇa; hiraṇya-ṣṭhīvaḥ — Hiraṇyaṣṭhīva; megha-mālaḥ — Meghamāla; iti — takto; setu-śailāḥ — pohoří tvořící hranice mezi varṣami; aruṇā — Aruṇā; nṛmṇā — Nṛmṇā; āṅgirasī — Āṅgirasī; sāvitrī — Sāvitrī; supra-bhātā — Suprabhātā; ṛtambharā — Ṛtambharā; satyambharā — Satyambharā; iti — tak; mahā-nadyaḥ — veletoky; yāsām — jejichž; jala-upasparśana — pouhým dotknutím se vody; vidhūta — smyty; rajaḥ-tamasaḥ — kvality vášně a nevědomosti; haṁsa — Haṁsa; pataṅga — Pataṅga; ūrdhvāyana — Ūrdhvāyana; satyāṅga — Satyāṅga; saṁjñāḥ — jménem; catvāraḥ — čtyři; varṇāḥ — třídy či skupiny lidí; sahasra-āyuṣaḥ — žijící tisíc let; vibudha-upama — podobní polobohům; sandarśana — tělesnou krásou; prajananāḥ — a plozením dětí; svarga-dvāram — brána k nebeským planetám; trayyā vidyayā — vykonáváním obřadů podle védských zásad; bhagavantam — Nejvyšší Osobnost Božství; trayī-mayam — ustanovenou ve Vedách; sūryam ātmānam — Nadduši zastoupenou bohem Slunce; yajante — uctívají.
Sedm ostrovů (varṣ) je pojmenováno podle těchto sedmi synů — Śivy, Yavasy, Subhadry, Śānty, Kṣemy, Amṛty a Abhayi. Na těchto sedmi územích je sedm hor a sedm řek. Hory se jmenují Maṇikūṭa, Vajrakūṭa, Indrasena, Jyotiṣmān, Suparṇa, Hiraṇyaṣṭhīva a Meghamāla, a řeky se jmenují Aruṇā, Nṛmṇā, Āṅgirasī, Sāvitrī, Suprabhātā, Ṛtambharā a Satyambharā. Koupelí v těchto řekách či pouhým dotekem jejich vody se lze okamžitě zbavit hmotného znečištění a čtyři třídy lidí žijící na Plakṣadvīpu — Haṁsové, Pataṅgové, Ūrdhvāyanové a Satyāṅgové — se tímto způsobem očišťují. Obyvatelé Plakṣadvīpu žijí tisíc let, jsou krásní jako polobozi a po způsobu polobohů také plodí své děti. Dokonalým vykonáváním védských obřadů a uctíváním Nejvyššího Pána v zastoupení boha Slunce dosahují Slunce, jež je nebeskou planetou.
Všeobecně přijímané pojetí je, že původně existují tři božstva — Pán Brahmā, Pán Viṣṇu a Pán Śiva — a podle názoru lidí, kteří mají nedostatečné poznání, není Pán Viṣṇu o nic lepší než Pán Brahmā či Pán Śiva. To je však nesprávný závěr. Ve Vedách stojí: iṣṭāpūrtaṁ bahudhā jāyamānaṁ viśvaṁ bibharti bhuvanasya nābhiḥ tad evāgnis tad vāyus tat sūryas tad u candramāḥ agniḥ sarva-daivataḥ. To znamená, že Nejvyšším Pánem, který je příjemcem a poživatelem výsledků védských obřadů (odborně zvaných iṣṭāpūrta), udržovatelem celého stvoření, tím, kdo zaopatřuje všem živým bytostem vše potřebné (eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān), a středem celého stvoření, je Pán Viṣṇu. Expanduje se jako polobozi — Agni, Vāyu, Sūrya a Candra — kteří jsou pouhými částmi Jeho těla. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.23):
ye ’py anya-devatā-bhaktā
yajante śraddhayānvitāḥ
te ’pi mām eva kaunteya
yajanty avidhi-pūrvakam
“Oddaní, kteří s pevnou vírou uctívají polobohy, uctívají také Mě, ale v rozporu s usměrňujícími zásadami”. Pokud člověk uctívá polobohy, ale nechápe vztah mezi nimi a Nejvyšší Osobností Božství, uctívá nesprávným způsobem. Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (9.24) také říká: ahaṁ hi sarva-yajñānāṁ bhoktā ca prabhur eva ca: “Jsem jediným poživatelem obřadů.”
Někdo může namítat, že polobozi jsou stejně důležití jako Pán Viṣṇu, protože jejich jména jsou různými jmény Viṣṇua. To však není platný závěr, neboť védská literatura jej vyvrací. Vedy prohlašují:
candramā manaso jātaś cakṣoḥ sūryo ajāyata; śrotrādayaś ca prāṇaś ca mukhād agnir ajāyata; nārāyaṇād brahmā, nārāyaṇād rudro jāyate, nārāyaṇāt prajāpatiḥ jāyate, nārāyaṇād indro jāyate, nārāyaṇād aṣṭau vasavo jāyante, nārāyaṇād ekādaśa rudrā jāyante.
“Polobůh Měsíce Candra vzešel z mysli Nārāyaṇa a bůh Slunce z Jeho očí. Z Nārāyaṇa pocházejí vládnoucí božstva sluchu a životního vzduchu. Vládnoucí božstvo ohně pochází z Jeho úst. Prajāpati, Pán Brahmā, vzešel z Nārāyaṇa, Indra vzešel z Nārāyaṇa a osm Vasuů, jedenáct expanzí Pána Śivy a dvanáct Ādityů vzešlo také z Nārāyaṇa.” Ve védské literatuře smṛti je také uvedeno:
brahmā śambhus tathaivārkaś
candramāś ca śatakratuḥ
evam ādyās tathaivānye
yuktā vaiṣṇava-tejasā
jagat-kāryāvasāne tu
viyujyante ca tejasā
vitejaś ca te sarve
pañcatvam upayānti te
“Brahmā, Śambhu, Sūrya a Indra jsou pouhými výtvory energie Nejvyšší Osobnosti Božství. To platí i o mnoha dalších polobozích, jejichž jména zde nejsou uvedena. Když je vesmírný projev zničen, tyto různé expanze Nārāyaṇových energií splynou s Nārāyaṇem — všichni tito polobozi zemřou. Jejich životní síla jim bude odňata a splynou s Nārāyaṇem.”
Proto je třeba učinit závěr, že Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Viṣṇu, a nikoliv Pán Brahmā či Pán Śiva. Tak jako je vládní úředník někdy považován za celou vládu, ačkoliv řídí pouze její oddělení, i polobozi zmocnění Viṣṇuem jednají Jeho jménem, třebaže nejsou tak mocní jako On. Všichni polobozi musí jednat podle Jeho příkazů. Proto je řečeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya. Jediným vládcem je Pán Kṛṣṇa neboli Viṣṇu a všichni ostatní jsou Jeho poslušnými služebníky, kteří jednají přesně podle Jeho nařízení. Rozdíl mezi Pánem Viṣṇuem a polobohy je také uveden v Bhagavad-gītě (9.25).
yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino ’pi mām
Ti, kdo uctívají polobohy, odcházejí na planety polobohů, zatímco ti, kdo uctívají Pána Kṛṣṇu a Pána Viṣṇua, odcházejí na vaikuṇṭhské planety. To jsou výroky smṛti. Představa, že Pán Viṣṇu je na stejné úrovni s polobohy, je tedy v protikladu se śāstrami. Polobozi nejsou nejvyšší; jejich svrchovanost závisí na milosti Pána Nārāyaṇa (Viṣṇua neboli Kṛṣṇy).