SLOKA 33
yat tat karmamayaṁ liṅgaṁ
brahma-liṅgaṁ jano ’rcayet
ekāntam advayaṁ śāntaṁ
tasmai bhagavate nama iti
yat—který; tat—to; karma-mayam—dosažitelný védskými obřady; liṅgam—podoba; brahma-liṅgam—která umožňuje poznat Nejvyšší Brahman; janaḥ—osoba; arcayet—musí uctívat; ekāntam—jež má plnou víru v jediného Nejvyššího; advayam—neliší se; śāntam—klidná; tasmai — jemu; bhagavate—nejmocnější; namaḥ—klaníme se; iti—tak.
Pán Brahmā je znám jako karma-maya, podoba obřadů, protože vykonáváním obřadů lze dosáhnout jeho postavení a protože se z něho projevily védské obřadní hymny. Je neochvějně oddán Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto se od Pána v jednom smyslu neliší. Přesto by však neměl být uctíván po vzoru monistů, ale z hlediska duality. Člověk má vždy zůstat služebníkem Nejvyššího Pána, nejvyššího Božstva přijímajícího uctívání. Proto se uctivě klaníme Pánu Brahmovi, podobě projeveného védského poznání.
Důležité je zde slovo karma-mayam (“dosažitelný metodou védských obřadů”). Vedy praví: dharma-niṣṭhaḥ śata-janmabhiḥ pumān viriñcatām eti: “Ten, kdo alespoň sto životů striktně následuje zásady varṇāśrama-dharmy, bude odměněn postavením Pána Brahmy.” Významné je i to, že Pán Brahmā se přes svou nesmírnou moc nikdy nepovažuje za totožného s Nejvyšší Osobností Božství. Je si neustále vědom toho, že je věčným služebníkem Pána. Jelikož Pán a služebník jsou na duchovní úrovni totožní, je zde Brahmā osloven jako bhagavān. Bhagavān je Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, ale pokud Mu oddaný slouží s plnou vírou, je mu vyjeven význam védské literatury. Proto se Brahmā nazývá brahma-liṅga, což znamená, že celá jeho podoba se skládá z védského poznání.