SLOKA 14
bhagavān ṛṣabha-saṁjña ātma-tantraḥ svayaṁ nitya-nivṛttānartha-paramparaḥ kevalānandānubhava īśvara eva viparītavat karmāṇy ārabhamāṇaḥ kālenānugataṁ dharmam ācaraṇenopaśikṣayann atad-vidāṁ sama upaśānto maitraḥ kāruṇiko dharmārtha-yaśaḥ-prajānandāmṛtāvarodhena gṛheṣu lokaṁ niyamayat.
bhagavān—Nejvyšší Osobnost Božství; ṛṣabha—Ṛṣabha; saṁjñaḥ — jménem; ātma-tantraḥ—naprosto nezávislý; svayam—Osobně; nitya — věčně; nivṛtta—osvobozený; anartha—od nežádoucích věcí (zrození, stáří, nemoci a smrti); paramparaḥ—nepřetržitý sled, jedna za druhou; kevala—pouze; ānanda-anubhavaḥ—plný transcendentální blaženosti; īśvaraḥ—Nejvyšší Pán, vládce; eva—vskutku; viparīta-vat—jako pravý opak; karmāṇi—hmotné činnosti; ārabhamāṇaḥ—vykonával; kālena—časem; anugatam—zanedbaná; dharmam—varṇāśrama-dharma; ācaraṇena—jednáním; upaśikṣayan—učil; a-tat-vidām—nevědomé lidi; samaḥ—vyrovnaný; upaśāntaḥ—nevyrušovaný hmotnými smysly; maitraḥ—ke každému velmi přátelský; kāruṇikaḥ—ke všem velice milostivý; dharma—náboženské zásady; artha—hospodářský rozvoj; yaśaḥ—proslulost; prajā—synové a dcery; ānanda—hmotný požitek; amṛta — věčný život; avarodhena—pro získání; gṛheṣu—v životě hospodáře; lokam—všechny lidi; niyamayat—usměrňoval.
Pán Ṛṣabhadeva byl jakožto inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství naprosto nezávislý, neboť Jeho podoba byla duchovní, věčná a plná transcendentální blaženosti. Nikdy se Ho netýkaly čtyři principy hmotného utrpení (zrození, smrt, stáří a nemoc) a nebyl také hmotně připoutaný. Vždy se vyznačoval vyrovnaností a viděl všechny na stejné úrovni. Byl dobrodincem všech živých bytostí a trápilo Ho, když viděl neštěstí druhých. I když byl dokonalou osobností, Nejvyšším Pánem a vládcem všech, přesto vystupoval jako obyčejná podmíněná duše a striktně se řídil zásadami varṇāśrama-dharmy. Jelikož tyto zásady začaly být časem zanedbávány, učil Svými vlastnostmi a chováním nevědomou veřejnost, jak plnit povinnosti v rámci varṇāśrama-dharmy. Takto usměrňoval lidi žijící životem hospodářů a umožňoval jim rozvíjet náboženství a hospodářské blaho a získat dobrou pověst, syny a dcery, hmotný požitek a nakonec věčný život. Svými pokyny lidem ukazoval, jak mohou zůstat hospodáři a zároveň následováním zásad varṇāśrama-dharmy dosáhnout dokonalosti.
Varṇāśrama-dharma je určena pro nedokonalé, podmíněné duše. Poskytuje jim přípravu nutnou pro duchovní pokrok, aby se nakonec mohly vrátit domů, zpátky k Bohu. Civilizace, která nezná nejvyšší cíl života, není o nic lepší než společnost zvířat. Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum. Lidská společnost má rozvíjet duchovní poznání, aby se všichni lidé mohli vysvobodit ze spárů zrození, smrti, stáří a nemoci. Varṇāśrama-dharma umožňuje lidské společnosti stát se dokonale způsobilou k osvobození se ze zajetí māyi — následováním usměrňujících zásad varṇāśrama-dharmy může každý dosáhnout úspěchu. V tomto ohledu se obraťte na Bhagavad-gītu (3.21—24).