SLOKA 33
tasya ha yaḥ purīṣa-surabhi-saugandhya-vāyus taṁ deśaṁ daśa-yojanaṁ samantāt surabhiṁ cakāra.
tasya—Jeho; ha—vskutku; yaḥ—co; purīṣa—výkalů; surabhi—vůní; saugandhya—příjemně vonící; vāyuḥ—vzduch; tam—ten; deśam—zemi; daśa—do vzdálenosti deseti; yojanam—yojanů (jeden yojan se rovná 12,8 kilometrů); samantāt—celé okolí; surabhim—provoněné; cakāra—učinil.
Jelikož Pán Ṛṣabhadeva zůstal v tomto stavu, veřejnost ho nevyrušovala, ale Jeho výkaly a moč nevydávaly žádný nepříjemný zápach. Naopak — voněly do té míry, že celé okolí do vzdálenosti sto třiceti kilometrů naplnily příjemnou vůní.
Z tohoto popisu můžeme s jistotou vyvodit, že Pán Ṛṣabhadeva byl transcendentálně blažený. Jeho výkaly a moč se lišily od hmotných výkalů a moči natolik, že voněly. Dokonce i v hmotném světě je kravský trus považován za čistou látku s dezinfekčními účinky. Lze ho ukládat na jedno místo, a přesto nevznikne žádný nepříjemný zápach, který by byl někomu na obtíž. Můžeme si být jisti tím, že v duchovním světě výkaly a moč také příjemně voní. Výměšky Pána Ṛṣabhadeva svou vůní zpříjemnily celou atmosféru.