SLOKA 13
pathiṣu ca mugdha-bhāvena tatra tatra viṣakta-mati-praṇaya-bhara-hṛdayaḥ kārpaṇyāt skandhenodvahati evam utsaṅga urasi cādhāyopalālayan mudaṁ paramām avāpa.
pathiṣu—na lesních cestách; ca—také; mugdha-bhāvena—dětinským chováním jelínka; tatra tatra—tu a tam; viṣakta-mati—jehož mysl byla příliš přitahovaná; praṇaya—láskou; bhara—zatížené; hṛdayaḥ—jehož srdce; kārpaṇyāt—z lásky; skandhena—na ramenou; udvahati—nosí; evam—takto; utsaṅge—někdy na klíně; urasi—na hrudi když spal; ca—také; ādhāya—nechával; upalālayan—mazlil se; mudam—potěšení; paramām—velké; avāpa—cítil.
Když vešli do lesa, zvíře se svým dětinským chováním zdálo Mahārājovi Bharatovi velice přitažlivé. Z lásky dokonce nosil jelínka na ramenou. Jeho srdce bylo naplněné takovou láskou, že si jelínka někdy bral na klín nebo ho nechával ho spát na své hrudi. Mazlit se s ním mu působilo velké potěšení.
Mahārāja Bharata opustil svůj domov, manželku, děti, království a vše ostatní, aby v lese rozvíjel svůj duchovní život, ale následkem připoutanosti k bezvýznamnému ochočenému jelínkovi padl znovu za oběť hmotné náklonnosti. Jaký potom mělo význam, že se zřekl rodiny? Ten, kdo má vážný zájem o rozvoj duchovního života, si musí dávat velký pozor, aby neulpěl na ničem jiném než na Kṛṣṇovi. Někdy musíme v zájmu kázání vykonávat mnohé hmotné činnosti, ale měli bychom mít na paměti, že vše je určeno pro Kṛṣṇu. Budeme-li si to pamatovat, pak nebude hrozit, že by si nás hmotné činnosti podmanily.