SLOKA 9-10
sa ca prākṛtair dvipada-paśubhir unmatta-jaḍa-badhira-mūkety abhibhāṣyamāṇo yadā tad-anurūpāṇi prabhāṣate karmāṇi ca kāryamāṇaḥ parecchayā karoti viṣṭito vetanato vā yācñayā yadṛcchayā vopasāditam alpaṁ bahu mṛṣṭaṁ kadannaṁ vābhyavaharati paraṁ nendriya-prīti-nimittam. nitya-nivṛtta-nimitta-sva-siddha-viśuddhānubhavānanda-svātma-lābhādhigamaḥ sukha-duḥkhayor dvandva-nimittayor asambhāvita-dehābhimānaḥ. śītoṣṇa-vāta-varṣeṣu vṛṣa ivānāvṛtāṅgaḥ pīnaḥ saṁhananāṅgaḥ sthaṇḍila-saṁveśanānunmardanāmajjana-rajasā mahāmaṇir ivānabhivyakta-brahma-varcasaḥ kupaṭāvṛta-kaṭir upavītenoru-maṣiṇā dvijātir iti brahma-bandhur iti saṁjñayātaj-jñajanāvamato vicacāra.
saḥ ca—on také; prākṛtaiḥ—obyčejnými lidmi, kteří nemají přístup k duchovnímu poznání; dvi-pada-paśubhiḥ—kteří nejsou nic jiného než dvounohá zvířata; unmatta—šílený; jaḍa—tupý; badhira—hluchý; mūka—němý; iti—takto; abhibhāṣyamāṇaḥ—oslovovaný; yadā—když; tat- anurūpāṇi—slova, která jim byla vhodnou odpovědí; prabhāṣate—říkával; karmāṇi—činnosti; ca—také; kāryamāṇaḥ—byl nucen vykonávat; para-icchayā—na nařízení druhých; karoti—dělával; viṣṭitaḥ—násilím; vetanataḥ—nebo za nějakou mzdu; vā—nebo; yācñayā—žebráním; yadṛcchayā—samo o sobě; vā—nebo; upasāditam—co mu bylo dáno; alpam—nepatrné množství; bahu—velké množství; mṛṣṭam—velmi chutné; kat-annam—vyčpělé jídlo, bez chuti; vā—nebo; abhyavaharati — jídával; param—pouze; na—ne; indriya-prīti-nimittam—pro uspokojení smyslů; nitya—věčně; nivṛtta—ukončené; nimitta—plodonosné jednání; sva-siddha—vnitřně dokonalým; viśuddha—transcendentálním; anubhava-ānanda—blaženým vnímáním; sva-ātma-lābha-adhigamaḥ—kdo získal poznání o vlastním já; sukha-duḥkhayoḥ—ve štěstí a neštěstí; dvandva-nimittayoḥ—v příčinách duality; asambhāvita-deha-abhimānaḥ—neztotožňující se s tělem; śīta—v zimě; uṣṇa—v létě; vāta—ve větru; varṣeṣu—v dešti; vṛṣaḥ—býk; iva—jako; anāvṛta-aṅgaḥ—nezahalené tělo; pīnaḥ—velice silné; saṁhanana-aṅgaḥ—jehož údy byly pevné; sthaṇḍila-saṁveśana—jelikož ležel na zemi; anunmardana—bez masírování; amajjana—bez koupání; rajasā—špínou; mahā-maṇiḥ—velmi cenný drahokam; iva—jako; anabhivyakta—neprojevená; brahma-varcasaḥ—duchovní záře; ku-paṭa-āvṛta—zahalená špinavou rouškou; kaṭiḥ—jehož bedra; upavītena—s posvátnou šňůrou; uru-maṣiṇā—která byla začernalá od špíny; dvi-jātiḥ—narozený v bráhmanské rodině; iti—takto (říkali s opovržením); brahma-bandhuḥ—přítel brāhmaṇy; iti—takto; saṁjñayā—takovými jmény; a-tat-jña-jana—těmi, kdo neznali jeho skutečné postavení; avamataḥ—urážený; vicacāra—putoval.
Degradovaní lidé nejsou ve skutečnosti o nic lepší než zvířata. Jediný rozdíl spočívá v tom, že zvířata mají čtyři nohy a degradovaní lidé pouze dvě. Tato dvounohá lidská zvířata Jaḍa Bharatovi nadávala, že je šílený, tupý, hluchý a němý, a zle s ním nakládala. Jaḍa Bharata byl pro ně hluchý, slepý a tupý šílenec. Neprotestoval však, ani se je nesnažil přesvědčit, že tomu tak není. Když po něm druzí něco chtěli, jednal podle jejich přání. Přijímal a jedl jakékoliv jídlo, které získal žebráním, jako mzdu nebo které přišlo samo o sobě — ať už ho bylo málo, bylo chutné či bez chuti. Nikdy nejedl nic pro uspokojení smyslů, neboť byl již osvobozený od tělesného pojetí, které člověka nábádá k přijímání chutné či nechutné potravy. Měl dokonalé transcendentální vědomí oddané služby, a proto ho neovlivňovaly duality pocházející z tělesného pojetí. Jeho tělo bylo silné jako tělo býka a jeho údy byly velice svalnaté. Nevšímal si zimy či léta, větru a deště, a nikdy se nezahaloval. Lehal si na zem a nikdy si nepotíral tělo olejem ani se nekoupal. Špína zahalovala jeho duchovní záři a poznání stejně, jako skrývá lesk cenného drahokamu. Nosil pouze umazanou bederní roušku a začernalou posvátnou šňůru. Lidé viděli, že se narodil v rodině brāhmaṇy, a proto mu nadávali, že je “brahma-bandhu” a podobně. Takto urážený a opovrhovaný materialisty putoval z místa na místo.
Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: deha-smṛti nāhi yāra, saṁsāra-bandhana kāhāṅ tāra. Ten, kdo netouží starat se o své tělo a udržovat ho v dobrém stavu a je za všech okolností spokojený, musí být buď šílený nebo osvobozený. Bharata Mahārāja byl ve svém životě Jaḍa Bharaty zcela osvobozený od hmotných dualit. Byl paramahaṁsa, a proto se nestaral o tělesné pohodlí.