SLOKA 21
kānyakubje dvijaḥ kaścid
dāsī-patir ajāmilaḥ
nāmnā naṣṭa-sadācāro
dāsyāḥ saṁsarga-dūṣitaḥ
kānya-kubje—ve městě jménem Kānyakubja (Kanauj, město poblíž Kanpuru); dvijaḥ—brāhmaṇa; kaścit—nějaký; dāsī-patiḥ—manžel ženy z nízké třídy či prostitutky; ajāmilaḥ—Ajāmila; nāmnā—jménem; naṣṭa-sat-ācāraḥ—který pozbyl všech bráhmanských vlastností; dāsyāḥ—prostitutky či služebné; saṁsarga-dūṣitaḥ—znečištěný společností.
Ve městě zvaném Kānyakubja žil brāhmaṇa jménem Ajāmila, který se oženil se služebnou, jež byla prostitutka, a vlivem společnosti této ženy z nízké třídy pozbyl všech svých bráhmanských vlastností.
Chybou nedovoleného styku se ženami je, že připravuje člověka o všechny bráhmanské vlastnosti. V Indii existuje dodnes třída služebníků, kteří se nazývají śūdrové, a jejich manželky-služebné se nazývají śūdrāṇī. Lidé posedlí chtíčem někdy navazují vztahy s těmito služebnými a uklízečkami, jelikož ve vyšších třídách společnosti nemohou holdovat lovu žen, který společenské konvence striktně zakazují. Ajāmila, mladý kvalifikovaný brāhmaṇa, pozbyl kvůli stykům s prostitutkou všech bráhmanských vlastností, ale nakonec byl zachráněn, neboť již započal proces bhakti-yogy. Proto Śukadeva Gosvāmī v dřívějším verši hovořil o tom, kdo se jen jednou odevzdal u lotosových nohou Pána (manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) nebo právě začal praktikovat bhakti-yogu. Začátkem bhakti-yogy je śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, naslouchání jménům Pána Viṣṇua a jejich opěvování, například v podobě mahā-mantry: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Bhakti-yoga začíná zpíváním. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto prohlašuje:
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
“V tomto věku hádek a pokrytectví je jediným způsobem osvobození zpívání svatého jména Pána. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta. Není žádná jiná cesta.” Metoda zpívání svatého jména Pána je vždy znamenitě účinná, ale zvláště účinná je v tomto věku Kali. Její účinnost nyní Śukadeva Gosvāmī vysvětlí na příběhu Ajāmila, který byl vysvobozen z rukou Yamadūtů jen proto, že volal svaté jméno Nārāyaṇa. Původní otázkou Parīkṣita Mahārāje bylo, jak se zachránit před pádem do pekla neboli do rukou Yamadūtů. Jako odpověď uvádí Śukadeva Gosvāmī tento příklad z dávné historie, aby přesvědčil Parīkṣita Mahārāje o síle bhakti-yogy, jež začíná prostým zpíváním Pánova jména. Všechny autority na bhakti-yogu doporučují proces oddané služby začínající zpíváním svatého jména Kṛṣṇy (tan-nāma-grahaṇādibhiḥ).