SLOKA 26
bhuñjānaḥ prapiban khādan
bālakaṁ sneha-yantritaḥ
bhojayan pāyayan mūḍho
na vedāgatam antakam
bhuñjānaḥ—když jedl; prapiban—když pil; khādan—když žvýkal; bālakam—k dítěti; sneha-yantritaḥ—poutaný láskou; bhojayan—krmil; pāyayan—dával něco pít; mūḍhaḥ—hlupák; na—ne; veda—chápal; āgatam—přišla; antakam—smrt.
Když Ajāmila žvýkal potravu a jedl, volal k jídlu i svého syna, a když pil, volal ho, aby se šel také napít. Zatímco se takto neustále staral o své dítě a volal jeho jméno, Nārāyaṇa, nevěděl, že jeho vlastní čas se naplnil a že si pro něho přichází smrt.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je k podmíněné duši laskavý. Přestože tento muž na Nārāyaṇa zcela zapomněl, volal na své dítě slovy: “Nārāyaṇe, prosím, pojď se najíst. Nārāyaṇe, prosím, pojď se napít mléka.” Nějakým způsobem byl tedy připoutaný ke jménu Nārāyaṇa. To se nazývá ajñāta-sukṛti. Přestože volal na svého syna, nevědomky vyslovoval jméno Nārāyaṇa, a svaté jméno Nejvyšší Osobnosti Božství je tak transcendentálně mocné, že se jeho volání počítalo a bylo zaznamenáváno.