SLOKA 19
sureśa kasmān na hinoṣi vajraṁ
puraḥ sthite vairiṇi mayy amogham
mā saṁśayiṣṭhā na gadeva vajraḥ
syān niṣphalaḥ kṛpaṇārtheva yācñā
sura-īśa—ó králi polobohů; kasmāt—proč; na—ne; hinoṣi—vrhneš; vajram—blesk; puraḥ sthite—stojící před; vairiṇi—tvůj nepřítel; mayi — na mě; amogham—který je neomylný (tvůj blesk); mā—ne; saṁśayiṣṭhāḥ—pochybnost; na—ne; gadā iva—jako kyj; vajraḥ—blesk; syāt—může být; niṣphalaḥ—bezvýsledný; kṛpaṇa—od lakomce; arthā — o peníze; iva—jako; yācñā—žádost.
Ó králi polobohů, já, tvůj nepřítel, teď stojím před tebou — proč po mně tedy nevrhneš svůj blesk? Útočit na mě s kyjem bylo sice stejně zbytečné jako žádat peníze od lakomce, ale blesk, který neseš, neselže. O tom nemusíš pochybovat.
Když král Indra hodil po Vṛtrāsurovi svůj kyj, Vṛtrāsura ho levou rukou chytil a pomstil se tak, že s ním udeřil do hlavy Indrova slona. Indrův útok tedy skončil katastrofálním neúspěchem — jeho slon byl zraněn a odmrštěn téměř třináct metrů dozadu. Proto i když byl Indra připravený vrhnout na Vṛtrāsuru svůj blesk, měl jisté pochybnosti, neboť si myslel, že by blesk mohl také selhat. Vṛtrāsura jakožto vaiṣṇava ovšem Indru ujistil, že blesk neselže, protože věděl, že byl vytvořen podle pokynů Pána Viṣṇua. Indra měl jisté pochybnosti, jelikož nechápal, že pokyny Pána Viṣṇua nikdy nevycházejí naprázdno, ale Vṛtrāsura chápal Pánův záměr. Toužil být zabit bleskem zhotoveným podle pokynů Pána Viṣṇua, protože si byl jistý, že se tak vrátí domů, zpátky k Bohu. Pouze čekal na příležitost, až bude blesk vypuštěn. V podstatě tedy Indrovi řekl: “Chceš-li mě zabít — jelikož jsem tvůj nepřítel — využij této příležitosti. Zabij mě. Zvítězíš a já půjdu zpátky k Bohu. Tvůj čin bude stejnou měrou prospěšný pro nás oba. Udělej to okamžitě.”