SLOKA 15
sattvaṁ rajas tama iti
prakṛter nātmano guṇāḥ
tatra sākṣiṇam ātmānaṁ
yo veda sa na badhyate
sattvam—kvalita dobra; rajaḥ—kvalita vášně; tamaḥ—kvalita nevědomosti; iti—takto; prakṛteḥ—hmotné přírody; na—ne; ātmanaḥ — duše; guṇāḥ—kvality; tatra—v takovém postavení; sākṣiṇam—pozorovatel; ātmānam—vlastní já; yaḥ—ten, kdo; veda—zná; saḥ—on; na—ne; badhyate—je poután.
Ten, kdo ví, že tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost — nejsou kvalitami duše, ale hmotné přírody, a že čistá duše je pouze pozorovatelem akcí a reakcí těchto kvalit, je osvobozenou osobou a tyto kvality ho nepoutají.
Pán vysvětluje v Bhagavad-gītě (18.54):
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo je v takovém transcendentálním postavení, okamžitě realizuje Nejvyšší Brahman a je naplněn radostí. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží; je stejně nakloněn všem živým bytostem. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Když živá bytost dosáhne seberealizace, stádia brahma-bhūta, ví, že vše, k čemu během jejího života dochází, je důsledkem znečištění kvalitami hmotné přírody. Ona sama jakožto čistá duše nemá s těmito kvalitami nic společného. V hurikánu hmotného světa se vše velice rychle mění, ale pokud člověk mlčí a jen sleduje akce a reakce hurikánu, je osvobozený. Skutečnou kvalifikací osvobozené duše je, že si zůstává vědoma Kṛṣṇy a není zneklidněna akcemi a reakcemi hmotné energie. Taková osvobozená osoba se vždy raduje, nikdy nenaříká a po ničem netouží. Jelikož vše dodává Nejvyšší Pán, živá bytost, která je na Něm zcela závislá, nemá proti ničemu protestovat a nic nemá přijímat pro svůj osobní smyslový požitek; vše má naopak brát jako Pánovu milost a zůstávat za všech okolností vyrovnaná.