SLOKA 16
paśya māṁ nirjitaṁ śatru
vṛkṇāyudha-bhujaṁ mṛdhe
ghaṭamānaṁ yathā-śakti
tava prāṇa-jihīrṣayā
paśya—pohleď; mām—na mě; nirjitam—již poražen; śatru—ó nepříteli; vṛkṇa—useknutá; āyudha—má zbraň; bhujam—a má paže; mṛdhe — v tomto boji; ghaṭamānam—přesto se snažím; yathā-śakti—podle svých schopností; tava—tebe; prāṇa—život; jihīrṣayā—s touhou připravit o.
Ó můj nepříteli, pohleď na mě. Jsem již poražen, neboť má zbraň a paže byly rozsekány na kousky. Již jsi mě přemohl, ale přesto se snažím bojovat ze všech sil, s touhou tě zabít. Ani za takových nepříznivých podmínek nepropadám zármutku. Měl by ses proto také vzdát své zasmušilosti a pokračovat v boji.
Vṛtrāsura byl tak velký a mocný, že prakticky jednal jako Indrův duchovní mistr. Přestože byl na pokraji porážky, nenechal se tím nijak ovlivnit. Věděl, že ho Indra porazí, a dobrovolně to přijal, ale jelikož měl jednat jako Indrův nepřítel, snažil se ho ze všech sil zabít. Tak konal svou povinnost. Každý by měl konat svou povinnost za všech okolností, i když možná již ví, jaký bude výsledek.