SLOKA 35
vṛtrasya dehān niṣkrāntam
ātma-jyotir arindama
paśyatāṁ sarva-devānām
alokaṁ samapadyata
vṛtrasya—Vṛtrāsury; dehāt—z těla; niṣkrāntam—vyšla; ātma-jyotiḥ — duše svítící jako záře Brahmanu; arim-dama—ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel; paśyatām—dívali se; sarva-devānām—zatímco všichni polobozi; alokam—svrchované sídlo, zalité září Brahmanu; samapadyata—dosáhla.
Ó králi Parīkṣite, přemožiteli nepřátel, z Vṛtrāsurova těla pak vyšla jiskra života a vrátila se domů, zpátky k Bohu. Zatímco se za ní všichni polobozi dívali, vstoupila do transcendentálního světa, kde se stala společníkem Pána Saṅkarṣaṇa.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvětluje, že ve skutečnosti byl zabit Indra, nikoliv Vṛtrāsura. Říká, že když Vṛtrāsura spolkl krále Indru a jeho sloního přepravce, pomyslel si: “Nyní jsem Indru zabil a již není třeba bojovat. Vrátím se tedy domů, zpátky k Bohu.” Ukončil proto všechny své tělesné činnosti a pohroužil se do tranzu. Indra využil nečinnosti Vṛtrāsurova těla, rozpáral jeho břicho a díky démonově tranzu z něho mohl vyjít ven. Jelikož byl Vṛtrāsura v yoga-samādhi, jeho krk byl tak ztuhlý, že i když ho chtěl král Indra rozkrájet, jeho blesku to trvalo 360 dní. Ve skutečnosti Indra rozsekal pouze tělo, které po sobě Vṛtrāsura zanechal; jeho samotného nezabil. Vṛtrāsura se ve svém původním vědomí vrátil domů, zpátky k Bohu, kde se stal společníkem Pána Saṅkarṣaṇa. Slovo alokam zde označuje transcendentální svět, Vaikuṇṭhaloku, věčné Saṅkarṣaṇovo sídlo.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvanácté kapitole šestého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Vṛtrāsurova slavná smrt”.