SLOKA 52
patiṁ nirīkṣyoru-śucārpitaṁ tadā
mṛtaṁ ca bālaṁ sutam eka-santatim
janasya rājñī prakṛteś ca hṛd-rujaṁ
satī dadhānā vilalāpa citradhā
patim—manžela; nirīkṣya—pohledem na; uru—velice; śuca—nářkem; arpitam—ztrápeného; tadā—tehdy; mṛtam—mrtvé; ca—a; bālam—dítě; sutam—syna; eka-santatim—jediného syna v rodině; janasya—všech ostatních lidí, kteří se tam shromáždili; rājñī—královna; prakṛteḥ ca—jakož i úředníků a ministrů; hṛt-rujam—bolesti v hloubi srdce; satī dadhānā—zvětšující; vilalāpa—hořekovala; citradhā—různými způsoby.
Když královna viděla svého manžela, krále Citraketua, jak tone ve velkém nářku, a když viděla mrtvé dítě, které bylo jediným synem v rodině, bědovala nejrůznějšími způsoby. To zvětšovalo bolest v hloubi srdcí všech obyvatel paláce, ministrů a brāhmaṇů.