SLOKA 3
yathā prayānti saṁyānti
sroto-vegena bālukāḥ
saṁyujyante viyujyante
tathā kālena dehinaḥ
yathā—tak jako; prayānti—rozdělí se; saṁyānti—shluknou se; srotaḥ-vegena—silou vln; bālukāḥ—zrnka písku; saṁyujyante—jsou spojeny; viyujyante—jsou odděleny; tathā—podobně; kālena—časem; dehinaḥ — živé bytosti, které přijaly hmotná těla.
Ó králi, stejně jako mocné vlny způsobují, že se zrnka písku někdy shluknou a jindy rozdělí, tak i živé bytosti, které přijaly hmotná těla, se někdy spojí a jindy rozdělí působením času.
Nesprávným pochopením, které má podmíněná duše, je tělesné pojetí života. Tělo je hmotné, ale uvnitř těla je duše. To je duchovní pochopení. Ten, kdo je v nevědomosti, pod vlivem hmotné iluze, však naneštěstí považuje tělo za vlastní já. Nechápe, že tělo je hmota. Těla se působením času spojují a rozdělují jako zrnka písku a lidé kvůli těmto spojením a rozdělením nemístně naříkají. Dokud toto člověk neví, nemůže být šťastný. Takový je proto první pokyn, který dal Pán v Bhagavad-gītě (2.13):
dehino 'smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
“Tak jako vtělená duše postupně přechází v tomto těle z dětství do mládí a stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást.” Nejsme těla; jsme duchovní bytosti uvězněné v tělech. Náš skutečný zájem spočívá v porozumění této jednoduché skutečnosti. Pak budeme moci udělat další duchovní pokrok. Zůstaneme-li však v tělesném pojetí života, naše strastiplná hmotná existence potrvá navěky. Politická opatření, sociální péče, lékařská pomoc a další programy, které jsme si vymysleli pro zajištění míru a štěstí, nebudou mít nikdy dlouhého trvání. Budeme muset podstupovat jedno utrpení hmotného života za druhým. Proto je řečeno, že hmotný život je duḥkhālayam aśāśvatam, plný utrpení.