SLOKA 61-62
evaṁ viparyayaṁ buddhvā
nṛṇāṁ vijñābhimāninām
ātmanaś ca gatiṁ sūkṣmāṁ
sthāna-traya-vilakṣaṇām
dṛṣṭa-śrutābhir mātrābhir
nirmuktaḥ svena tejasā
jñāna-vijñāna-santṛpto
mad-bhaktaḥ puruṣo bhavet
evam—takto; viparyayam—opačný; buddhvā—realizující; nṛṇām—lidí; vijña-abhimāninām—kteří si o sobě myslí, že mají rozsáhlé vědecké poznání; ātmanaḥ—vlastního já; ca—také; gatim—pokrok; sūkṣmām — nesmírně obtížné pochopit; sthāna-traya—tři stavy života (hluboký spánek, snění a bdění); vilakṣaṇām—mimo ně; dṛṣṭa—přímo vnímané; śrutābhiḥ—nebo pochopené na základě informací od autorit; mātrābhiḥ—od předmětů; nirmuktaḥ—osvobozený; svena—svou vlastní; tejasā — silou uvažování; jñāna-vijñāna—s poznáním a jeho praktickým uplatněním; santṛptaḥ—úplně spokojený; mat-bhaktaḥ—Můj oddaný; puruṣaḥ—člověk; bhavet—má se stát.
Člověk má chápat, že činnosti těch, kdo jsou pyšní na své hmotné zkušenosti, přinášejí pouze opak toho, co si tito lidé představují, když bdí, spí a tvrdě spí. Dále by měl pochopit, že duše je nad všemi těmito stavy — i když ji materialista stěží může vnímat — a silou vlastního rozlišování by měl zapudit touhu po plodech v tomto i příštím životě. Takto kvalifikovaný v transcendentálním poznání se má stát Mým oddaným.