KAPITOLA DRUHÁ

SLOKA 1: Śukadeva Gosvāmī řekl: Můj milý králi, služebníci Pána Viṣṇua jsou odborníci v logice a předkládání argumentů. Poté, co vyslechli výroky Yamadūtů, odpověděli následovně.

SLOKA 2: Viṣṇudūtové prohlásili: Běda, jak je bolestné, že do shromáždění, kde má být udržováno náboženství, proniká bezbožnost. Došlo to až tak daleko, že ti, kdo mají na starosti ochranu náboženských zásad, zbytečně trestají osobu, která je prostá hříchů a trest si nezaslouží.

SLOKA 3: Král či vládní úředník musí být tak kvalifikovaný, aby z náklonnosti a lásky k občanům jednal jako jejich otec, opatrovník a ochránce. Má jim dávat dobré rady a pokyny podle standardních písem a stavět se ke každému stejně. Yamarāja tak jedná, neboť je svrchovaným pánem spravedlnosti, a stejně jednají i ti, kdo kráčejí v jeho stopách. Pokud se však takové osoby znečistí a ze zaujatosti potrestají nevinného, kam se potom občané uchýlí, aby o ně bylo postaráno a aby byli v bezpečí?

SLOKA 4: Obyčejní lidé následují příklad vůdce společnosti a napodobují jeho chování. Přijímají jako důkaz vše, co přijímá on.

SLOKA 5-6: Lidé obecně nejsou příliš pokročilí v poznání, na jehož základě by dokázali rozlišovat mezi náboženstvím a bezbožností. Nevinný, nevzdělaný člověk je jako nevědomé zvíře, které pokojně spí s hlavou na klíně svého pána a pevně věří v jeho ochranu. Je-li vůdce skutečně laskavý a zaslouží si, aby mu živé bytosti věřily, jak může potrestat nebo zabít hloupého člověka, který se mu s vírou a přátelskými úmysly plně odevzdal?

SLOKA 7: Ajāmila již odčinil všechny své hříšné činy, a to nejen hříchy spáchané v jednom životě, ale v miliónech životů, protože v bezmocném stavu volal svaté jméno Nārāyaṇa. I když ho nepronášel čistě, opakoval ho bez přestupků, a proto je nyní čistý a hoden vysvobození.

SLOKA 8: Viṣṇudūtové pokračovali: I v minulosti — při jídle a jiných příležitostech — volal Ajāmila na svého syna: “Můj milý Nārāyaṇe, prosím tě, pojď sem!” Ačkoliv volal jméno svého syna, vyslovoval čtyři slabiky: nā-rā-ya-ṇa. Jen tím, že takto pronášel jméno Nārāyaṇa, dostatečně odčinil hříšné reakce z miliónů životů.

SLOKA 9-10: Zpívání svatého jména Pána Viṣṇua je nejlepším způsobem odčinění pro zloděje zlata a jiných cenností, pro opilce, pro toho, kdo zradí přítele či příbuzného, pro toho, kdo zabije brāhmaṇu, či pro toho, kdo holduje sexu s manželkou svého gurua nebo jiného nadřízeného. Je to také nejlepší metoda odčinění pro vraha žen, krále či vlastního otce, pro toho, kdo poráží krávy, a pro všechny ostatní hříšníky. Prostým zpíváním svatého jména Pána Viṣṇua mohou tito hříšníci upoutat pozornost Nejvyššího Pána, který potom zváží: “Tento člověk zpívá Mé svaté jméno, a proto je Mou povinností ho ochránit.”

SLOKA 11: Vykonáváním védských obřadů či podstupováním odčinění se hříšní lidé neočistí tolik, jako když jednou vysloví svaté jméno Pána Hariho. I když obřadní odčinění může člověka zbavit hříšných reakcí, neprobudí v něm oddanou službu — na rozdíl od zpívání Pánových jmen, které mu připomene Pánovu slávu, vlastnosti, symboly, zábavy a příslušenství.

SLOKA 12: Obřady pro odčinění, které doporučují náboženská písma, nestačí k úplnému očištění srdce, protože mysl poté znovu utíká k hmotným činnostem. Tomu, kdo se chce osvobodit od reakcí za plodonosné jednání, je proto jako nejdokonalejší způsob odčinění doporučeno zpívat Hare Kṛṣṇa mantru neboli opěvovat jméno, slávu a zábavy Pána. Tak budou ze srdce odstraněny i poslední nečistoty.

SLOKA 13: V okamžiku smrti tento Ajāmila bezmocně a velmi hlasitě volal svaté jméno Pána, Nārāyaṇa. To samotné ho osvobodilo od všech reakcí za jeho hříšný život. Proto se ho, ó služebníci Yamarāje, nesnažte odvést ke svému pánovi, aby na něho uvalil pekelný trest.

SLOKA 14: Ten, kdo zpívá svaté jméno Pána, je okamžitě osvobozen od reakcí za neomezené množství hříchů, dokonce i když zpívá nepřímo (aby tím vyjádřil něco jiného), žertem, pro hudební pobavení, nebo i nedbale. To uznávají všichni učenci znalí písem.

SLOKA 15: Jestliže člověk vysloví svaté jméno Hariho a poté zemře následkem nějaké nehody — například spadne ze střechy, uklouzne na cestě a zláme si kosti, uštkne ho had, dostane bolesti a vysokou horečku nebo je zraněn nějakou zbraní — je okamžitě osvobozen od trestu v pekelných podmínkách, i když je hříšný.

SLOKA 16: Autority, jimiž jsou učenci a mudrci, po pečlivém studiu zjistily, že nejtěžší hříchy si je třeba odpykat těžkými procesy a lehčí hříchy lehčími procesy odčinění. Zpívání Hare Kṛṣṇa mantry však ničí následky všech hříšných činností bez ohledu na to, zda jsou těžké nebo lehké.

SLOKA 17: Askezí, dobročinností, sliby a dalšími podobnými metodami může člověk neutralizovat reakce za hříšný život, ale tyto zbožné činnosti nemohou vykořenit hmotné touhy z jeho srdce. Kdo však slouží lotosovým nohám Osobnosti Božství, je od všech takových nečistot okamžitě oproštěn.

SLOKA 18: Tak jako oheň spálí na prach suchou trávu, svaté jméno Pána, ať už pronášené vědomě či nevědomě, bezpochyby spálí na prach všechny reakce za hříšné činnosti.

SLOKA 19: Jestliže někdo užívá nebo je donucen užívat určitý lék, aniž by věděl o jeho účincích, lék bude přesto působit, neboť jeho účinnost nezávisí na vědomostech pacienta. Stejně tak zpívání svatého jména Pána — ať už vědomé či nevědomé — bude velice účinné, i když člověk nezná jeho hodnotu.

SLOKA 20: Śrī Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, když poslové Pána Viṣṇua pomocí logiky a argumentů dokonale posoudili zásady oddané služby, osvobodili Ajāmila z pout Yamadūtů a zachránili ho před bezprostředně hrozící smrtí.

SLOKA 21: Můj milý Mahārāji Parīkṣite, ó přemožiteli všech nepřátel, když služebníci Yamarāje dostali odpověď od poslů Pána Viṣṇua, odešli za Yamarājem a vyložili mu vše, co se stalo.

SLOKA 22: Brāhmaṇa Ajāmila, vysvobozený ze smyček Yamarājových služebníků a zbavený strachu, přišel k rozumu a okamžitě vzdal Viṣṇudūtům úctu tím, že sklonil hlavu k jejich lotosovým nohám. Byl nesmírně potěšen jejich přítomností, protože viděl, jak zachránili jeho život z rukou Yamadūtů.

SLOKA 23: Ó Mahārāji Parīkṣite, který jsi prostý hříchu, služebníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇudūtové, viděli, že jim Ajāmila chce něco říci, a proto náhle zmizeli.

SLOKA 24-25: Po vyslechnutí rozhovoru mezi Yamadūty a Viṣṇudūty Ajāmila pochopil náboženské zásady, které působí pod vládou tří kvalit hmotné přírody a jsou uvedeny ve třech Vedách. Pochopil i transcendentální náboženské zásady, které jsou nad kvalitami hmotné přírody a týkají se vztahu mezi živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství. Vyslechl také velebení jména, slávy, vlastností a zábav Nejvyšší Osobnosti Božství, a tak se stal dokonale čistým oddaným. Vzpomněl si tehdy na své minulé hříšné činnosti a velice jich litoval.

SLOKA 26: Ajāmila řekl: Běda, jak hluboko jsem klesl následkem toho, že jsem byl služebníkem svých smyslů! Poklesl jsem z postavení řádně kvalifikovaného brāhmaṇy a plodil děti v lůně prostitutky.

SLOKA 27: Běda, jsem hoden zavržení! Jednal jsem tak hříšně, že jsem zhanobil celou rodinnou tradici. Opustil jsem svou počestnou a krásnou mladou manželku, abych mohl mít pohlavní styk s pokleslou prostitutkou, která je zvyklá pít víno. Hanba mi!

SLOKA 28: Můj otec a matka byli staří a neměli dalšího syna či přítele, který by o ně pečoval. Jelikož jsem se o ně nestaral, žili s velkými těžkostmi. Běda, nevděčně jsem je ponechal v takovém stavu jako odporný člověk nižší třídy.

SLOKA 29: Nyní je jasné, že za takové činy musí být hříšník jako já uvržen do pekelných podmínek určených pro ty, kdo porušovali náboženské zásady, a zakoušet nesmírné utrpení.

SLOKA 30: Byl to pouhý sen, nebo skutečnost? Viděl jsem muže nahánějící hrůzu s provazy v rukách, kteří mě přišli spoutat a odvléci. Kam se poděli?

SLOKA 31: A kam zmizely ty čtyři osvobozené a nesmírně krásné osoby, které mě vysvobodily ze zajetí a zachránily před odvlečením dolů do pekla?

SLOKA 32: Jsem zajisté odporný lotr a nešťastník, protože jsem se ponořil do oceánu hříšných činů, ale zásluhou svých dřívějších duchovních činností jsem přesto mohl spatřit ony čtyři vznešené osobnosti, které mě přišly zachránit. Díky jejich návštěvě jsem nyní nesmírně šťastný.

SLOKA 33: Kdyby nebylo mé předchozí oddané služby, jak bych mohl já — ten nejšpinavější člověk, který si vydržoval prostitutku — pronášet v okamžiku smrti svaté jméno Vaikuṇṭhapatiho? Rozhodně by to nebylo možné.

SLOKA 34: Ajāmila pokračoval: Jsem nestydatý podvodník, který zničil svou bráhmanskou kulturu. Jsem zosobněný hřích. Kde jsem já ve srovnání s dokonale příznivým zpíváním svatého jména Pána Nārāyaṇa?

SLOKA 35: Jsem takový hříšník, ale když jsem teď dostal tuto příležitost, musím zcela ovládnout svou mysl, život a smysly a stále se zaměstnávat oddanou službou, abych znovu nepoklesl do hluboké temnoty a nevědomosti hmotného života.

SLOKA 36-37: Jelikož se živá bytost ztotožňuje s tělem, podléhá touhám po smyslovém požitku, a proto vykonává mnoho různých zbožných a bezbožných činností. To vytváří hmotná pouta. Nyní se vyprostím z těchto pout, které vytvořila iluzorní energie Nejvyšší Osobnosti Božství v podobě ženy. Jakožto nanejvýš pokleslá duše jsem padl za oběť iluzorní energii a stal se tančícím psem vedeným ženskou rukou. Nyní se vzdám všech chtivých tužeb a osvobodím se od této iluze. Stanu se milostivým přítelem a dobrodincem všech živých bytostí a vždy budu pohroužený ve vědomí Kṛṣṇy.

SLOKA 38: Jen díky tomu, že jsem ve společnosti oddaných zpíval svaté jméno Pána, se mé srdce nyní očišťuje. Již proto nepodlehnu iluzorním svodům hmotného smyslového požitku. Nyní jsem se upnul na Absolutní Pravdu a nebudu se již ztotožňovat s tělem. Vzdám se iluzorních pojetí “já” a “moje” a soustředím mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy.

SLOKA 39: Díky chvilkovému styku s oddanými (Viṣṇudūty) se Ajāmila s odhodláním odpoutal od hmotného pojetí života. Takto zbaven všech hmotných pout se ihned vydal do Hardwaru.

SLOKA 40: V Hardwaru se Ajāmila uchýlil do chrámu Viṣṇua, kde praktikoval bhakti-yogu. Ovládl své smysly a mysl zcela zaměřil na službu Pánu.

SLOKA 41: Ajāmila se plně zaměstnal oddanou službou. Tak odpoutal mysl od uspokojování smyslů a zcela se pohroužil do myšlenek na podobu Pána.

SLOKA 42: Když brāhmaṇa Ajāmila upřel svou inteligenci a mysl na podobu Pána, uviděl před sebou znovu čtyři nebeské osoby. Pochopil, že to byli ty, které viděl předtím, a proto jim vzdal úctu tím, že se před nimi poklonil.

SLOKA 43: Jakmile Ajāmila uviděl Viṣṇudūty, opustil své hmotné tělo (v Hardwaru na břehu řeky Gangy) a získal znovu své původní, duchovní tělo — takové, jaké mají společníci Pána.

SLOKA 44: V doprovodu poslů Pána Viṣṇua nastoupil Ajāmila do zlatého letadla a nebeskou cestou odletěl přímo do sídla Pána Viṣṇua, manžela bohyně štěstí.

SLOKA 45: Ajāmila byl brāhmaṇa, který se kvůli špatné společnosti zřekl veškeré bráhmanské kultury a náboženských zásad. Poklesl tak, že kradl, pil a dopouštěl se dalších odporných činností; dokonce si vydržoval prostitutku. Proto mu bylo souzeno, že ho Yamarājovi služebníci odvlečou do pekla. Díky pouhému náznaku zpívání svatého jména Nārāyaṇa však byl okamžitě zachráněn.

SLOKA 46: Ten, kdo se chce vysvobodit z hmotných pout, by měl proto přijmout proces opěvování a velebení jména, slávy, podoby a zábav Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, u Jehož nohou leží všechna svatá místa. Z jiných metod, jako je zbožné pokání, rozvoj spekulativního poznání a mystická jógová meditace, člověk nemůže získat náležitý prospěch, protože se i po jejich praktikování začne znovu věnovat plodonosným činnostem, neschopen ovládat svou mysl, znečištěnou nižšími kvalitami přírody — vášní a nevědomostí.

SLOKA 47-48: Toto důvěrné historické vyprávění má moc zničit všechny hříšné reakce, a proto ten, kdo mu s vírou a oddaností naslouchá nebo ho vypráví, nebude odsouzen k pekelnému životu, bez ohledu na to, že má hmotné tělo, a na to, jak byl hříšný. Yamadūtové, kteří vykonávají příkazy Yamarāje, na něho ani nepohlédnou. Poté, co opustí tělo, se vrátí domů, zpátky k Bohu, kde bude s úctou přijat a uctíván.

SLOKA 49:
Ajāmila volal svaté jméno Pána, když trpěl v okamžiku smrti, a přestože tím mínil svého syna, vrátil se domů, zpátky k Bohu. Jestliže tedy někdo zpívá svaté jméno Pána s vírou a bez přestupků, proč bychom měli o jeho návratu k Bohu pochybovat?