SLOKA 21
śrī-brahmovāca
aho bata sura-śreṣṭhā
hy abhadraṁ vaḥ kṛtaṁ mahat
brahmiṣṭhaṁ brāhmaṇaṁ dāntam
aiśvaryān nābhyanandata
śrī-brahmā uvāca—Pán Brahmā pravil; aho—běda; bata—vyvolává údiv; sura-śreṣṭhāḥ—ó nejlepší z polobohů; hi—vskutku; abhadram — bezpráví; vaḥ—vámi; kṛtam—učiněné; mahat—veliké; brahmiṣṭham — toho, kdo projevuje bezvýhradnou poslušnost Nejvyššímu Brahmanu; brāhmaṇam—brāhmaṇu; dāntam—který plně ovládá mysl a smysly; aiśvaryāt—kvůli svému hmotnému bohatství; na—ne; abhyanandata—náležitě uvítali.
Pán Brahmā řekl: Ó nejlepší z polobohů, v šílenství pocházejícím z vašeho hmotného bohatství jste opomněli řádně přivítat Bṛhaspatiho, jenž přišel do vašeho shromáždění. Jelikož si je vědom Nejvyššího Brahmanu a zcela ovládá své smysly, je nejlepším z brāhmaṇů. Je proto velmi udivující, že jste se vůči němu chovali tak nestydatě.
Pán Brahmā vyslovil uznání bráhmanským vlastnostem Bṛhaspatiho, který byl duchovním mistrem polobohů díky tomu, že si byl vědom Nejvyššího Brahmanu. Bṛhaspati znamenitě ovládal smysly a mysl, a byl proto velice kvalifikovaným brāhmaṇou. Pán Brahmā pokáral polobohy za to, že tomuto brāhmaṇovi, který byl jejich guruem, neprojevili náležitou úctu. Chtěl jim vštípit, že vlastního gurua je třeba mít v úctě za všech okolností. Když Bṛhaspati přišel do jejich shromáždění, polobozi i jejich král Indra to považovali za samozřejmost. Jelikož přicházel každý den, mysleli si, že mu nemusí projevovat žádnou zvláštní úctu. Jak se říká, důvěrnost plodí pohrdání. Bṛhaspati byl znepokojen a okamžitě opustil Indrův palác. Všichni polobozi v čele s Indrou se tak dopustili přestupku u Bṛhaspatiho lotosových nohou a Pán Brahmā, který si toho byl vědom, je za toto přehlížení odsoudil. V písni, kterou zpíváme každý den, říká Narottama dāsa Ṭhākura: cakṣu-dāna dila yei, janme janme prabhu sei — guru dává žákovi vnitřní duchovní zrak, a proto má být život za životem považován za jeho pána. Nikdo nesmí za žádných okolností projevit guruovi neúctu. Polobozi — pyšní na své hmotné vlastnictví—však byli ke svému guruovi neuctiví. Śrīmad-Bhāgavatam (11.17.27) proto doporučuje: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāvamanyeta karhicit / na martya-buddhyāsūyeta — ācāryovi je třeba vždy skládat uctivé poklony; nikdo by mu neměl nikdy závidět a považovat ho za obyčejnou lidskou bytost.