SLOKA 45
haṁsāya dahra-nilayāya nirīkṣakāya
kṛṣṇāya mṛṣṭa-yaśase nirupakramāya
sat-saṅgrahāya bhava-pāntha-nijāśramāptāv
ante parīṣṭa-gataye haraye namas te
haṁsāya—nejvznešenějšímu a čistému (pavitraṁ paramam, svrchovaně čistý); dahra—v hloubi srdce; nilayāya—Jehož sídlo; nirīkṣakāya—Jenž dohlíží na činnosti individuální duše; kṛṣṇāya—Nadduši, která je částečným projevem Kṛṣṇy; mṛṣṭa-yaśase—Jehož pověst je zářná; nirupakramāya—Jenž nemá počátek; sat-saṅgrahāya—Jehož chápou pouze čistí oddaní; bhava-pāntha-nija-āśrama-āptau—jakožto dosažení útočiště u Kṛṣṇy pro osoby v tomto hmotném světě; ante—nakonec; parīṣṭa-gataye—Jemu, Jenž je konečným cílem, nejvyšším úspěchem v životě; haraye—Nejvyšší Osobnosti Božství; namaḥ—uctivé poklony; te—Tobě.
Ó Pane, ó svrchovaně čistý, žiješ v hloubi srdce každého a sleduješ všechny touhy a činnosti podmíněných duší. Ó Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇo, Tvá sláva je zářná a oslnivá. Nemáš žádný počátek, neboť jsi počátkem všeho. To chápou čistí oddaní, protože jsi snadno dostupný čistým a věrným pravdě. Když jsou podmíněné duše osvobozené a po mnoha miliónech let bloudění hmotným světem se nacházejí v bezpečí u Tvých lotosových nohou, dosahují nejvyššího životního úspěchu. Proto u Tvých lotosových nohou skládáme uctivé poklony, ó Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství.
Polobozi chtěli po Pánu Viṣṇuovi, aby je zbavil jejich úzkosti, ale nyní se obracejí přímo na Pána Kṛṣṇu, neboť i když mezi Pánem Kṛṣṇou a Pánem Viṣṇuem není žádný rozdíl, Kṛṣṇa sestupuje na tuto planetu ve Svém rysu Vāsudeva za účelem paritrāṇāya sādhūnāṁ vināśāya ca duṣkṛtām — ochránění Svých oddaných a zničení darebáků. Démoni či ateisté neustále znepokojují polobohy či oddané, a proto Kṛṣṇa sestupuje, aby je potrestal a aby splnil touhy Svých oddaných. Kṛṣṇa jakožto původní příčina všeho je Nejvyšší Osoba; je dokonce i nad Viṣṇuem a Nārāyaṇem, i když mezi těmito různými podobami Pána není žádný rozdíl. Brahma-saṁhitā (5.46) vysvětluje:
dīpārcir eva hi daśāntaram abhyupetya
dīpāyate vivṛta-hetu-samāna-dharmā
yas tādṛg eva hi ca viṣṇutayā vibhāti
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
Kṛṣṇa se expanduje v podobě Viṣṇua stejně, jako jedna svíčka zapaluje druhou. Obě svíčky svítí stejně, ale Kṛṣṇa je přirovnán k té původní.
Významné je slovo mṛṣṭa-yaśase. Kṛṣṇa je vždy slavný tím, že vysvobozuje Své oddané z nebezpečí. Oddaný, který obětoval vše službě Kṛṣṇovi a pro něhož je Pán jediným zdrojem úlevy, se nazývá akiñcana.
Královna Kuntī vyjádřila ve svých modlitbách, že Pán je akiñcana-vitta — je majetkem takového oddaného. Ti, kdo jsou vysvobozeni z pout podmíněného života, dosahují duchovního světa, kde získávají pět druhů osvobození — sāyujya, sālokya, sārūpya, sārṣṭi a sāmīpya. Osobně se stýkají s Pánem v pěti náladách — śānta, dāsya, sakhya, vātsalya a mādhurya. Všechny tyto rasy jsou emanacemi z Kṛṣṇy. Jak popisuje Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, původní náladou, ādi-rasou, je milostná láska. Kṛṣṇa je zdrojem čisté a duchovní milostné lásky.