SLOKA 35
dehendriyāsu-hīnānāṁ
vaikuṇṭha-pura-vāsinām
deha-sambandha-sambaddham
etad ākhyātum arhasi
deha—hmotné tělo; indriya—hmotné smysly; asu—dech života; hīnānām—těch, kdo nemají; vaikuṇṭha-pura—Vaikuṇṭhy; vāsinām—obyvatel; deha-sambandha—v hmotném těle; sambaddham—pouto; etat—toto; ākhyātum arhasi—prosím popiš.
Těla obyvatel Vaikuṇṭhy jsou zcela duchovní; s hmotnými těly, smysly či životním vzduchem nemají nic společného. Proto prosím vysvětli, jak došlo k tomu, že společníci Osobnosti Božství byli prokleti a museli sestoupit v hmotných tělech jako obyčejní smrtelníci.
Obyčejný člověk by na tuto velice důležitou otázku stěží dokázal odpovědět, ale Nārada Muni jako autorita odpověď znal. Proto Mahārāja Yudhiṣṭhira ke své otázce dodal: etad ākhyātum arhasi — “jedině ty to dokážeš vysvětlit”. Z autoritativních zdrojů lze zjistit, že sestoupení společníků Pána Viṣṇua z Vaikuṇṭhy není poklesnutí. Přicházejí s cílem splnit touhu Pána a jejich sestup do hmotného světa lze srovnat s Pánovým. Pán přichází do hmotného světa prostřednictvím své vnitřní energie a tatáž duchovní energie jedná i tehdy, když sem přichází Pánův oddaný či společník. Každou zábavu Nejvyšší Osobnosti Božství zařizuje yogamāyā, nikoliv mahāmāyā. Je tedy třeba vědět, že když Jaya a Vijaya sestoupili do hmotného světa, přišli proto, že bylo třeba něco udělat pro Nejvyšší Osobnost Božství. Jinak je pravda, že z Vaikuṇṭhy nikdo neklesá.
Živá bytost, která touží po sāyujya-mukti, zůstává v Kṛṣṇově záři Brahmanu, jež závisí na Kṛṣṇově těle (brahmaṇo hi pratiṣṭhāham). Impersonalista, který za své útočiště přijme záři Brahmanu, musí poklesnout. To uvádí śāstra (Bhāg. 10.2.32):
ye 'nye 'ravindākṣa vimukta-māninas
tvayy asta-bhāvād aviśuddha-buddhayaḥ
āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ
patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ
“Ó Pane, inteligence těch, kteří se považují za osvobozené, ale přitom postrádají oddanost, je nečistá. I když díky přísné askezi dospějí až k nejvyšší úrovni, k osvobození, jistě znovu poklesnou do hmotné existence, protože nepřijímají útočiště u Tvých lotosových nohou.” Impersonalisté se nemohou dostat na vaikunthské planety a stát se společníky Pána, a proto jim Kṛṣṇa udílí sāyujya-mukti, jež odpovídá jejich touhám. Sāyujya-mukti je však jen částečné mukti, a proto musejí znovu poklesnout do hmotného světa. Když se hovoří o poklesnutí individuální duše z Brahmaloky, vztahuje se to na impersonalisty.
Z autoritativních zdrojů se dozvídáme, že Jaya a Vijaya byli posláni do hmotného světa, aby uspokojili Pánovu touhu po boji. Pán chce také někdy bojovat, ale kdo jiný může být Jeho protivníkem než Jeho důvěrný oddaný? Jaya a Vijaya sestoupili do tohoto světa, aby splnili Pánovo přání. V každém z jejich tří zrození — poprvé jako Hiraṇyākṣa a Hiraṇyakaśipu, podruhé jako Rāvaṇa a Kumbhakarṇa a potřetí jako Śiśupāla a Dantavakra — je proto Pán osobně zabil. Tito společníci Pána, Jaya a Vijaya, tedy sestoupili do hmotného světa, aby Pánu sloužili tím, že vyplní Jeho touhu po boji. Jinak platí, co říká Mahārāja Yudhiṣṭhira: aśraddheya ivābhāti—výrok, že by Pánův služebník mohl poklesnout z Vaikuṇṭhy, zní neuvěřitelně. To, jak Jaya a Vijaya přišli do tohoto hmotného světa, vysvětlí Nārada Muni dále.