SLOKA 14
karmaṇākṛtibhir vācā
liṅgair varṇāśramādibhiḥ
na vidanti janā yaṁ vai
so ’sāv iti na veti ca
karmaṇā—podle činností; ākṛtibhiḥ—podle rysů jeho těla; vācā — podle slov; liṅgaiḥ—podle znaků; varṇa-āśrama—náležejících příslušnému hmotnému a duchovnímu stavu (varṇě a āśramu); ādibhiḥ—a podle dalších znaků; na vidanti—nemohli poznat; janāḥ—lidé; yam—kdo; vai—skutečně; saḥ—zda tato osoba; asau—byla tatáž osoba; iti—takto; na—ne; vā—nebo; iti—takto; ca—také.
Ani podle činností tohoto světce, ani podle rysů jeho těla, slov nebo znaků příslušnosti k varṇě či āśramu lidé nebyli schopni poznat, zda se jedná o tutéž osobu, kterou znali dříve.
Obyvatelé onoho místa na břehu Kāverī v údolí hory jménem Sahya nebyli schopni poznat, zda je světec tentýž člověk, kterého znali dříve. Proto je řečeno: vaiṣṇavera kriyā mudrā vijñe nā bujhaya — vysoce pokročilý vaiṣṇava žije tak, že nikdo nechápe, kdo je nebo čím byl. Člověk by se ani neměl snažit poznat minulost vaiṣṇavy. Prahlāda Mahārāja se neptal světce na jeho dřívější život a okamžitě mu složil uctivé poklony.