SLOKA 19
kaviḥ kalpo nipuṇa-dṛk
citra-priya-kathaḥ samaḥ
lokasya kurvataḥ karma
śeṣe tad-vīkṣitāpi vā
kaviḥ—velmi učený; kalpaḥ—zkušený; nipuṇa-dṛk—inteligentní; citra-priya-kathaḥ—schopný promlouvat laskavými slovy, která těší srdce; samaḥ—vyrovnaný; lokasya—lidí; kurvataḥ—konajících; karma—práci přinášející plody; śeṣe—ležíš; tat-vīkṣitā—všechny je vidíš; api—ačkoliv; vā—také.
Ó ctihodný pane, zdá se, že jsi učený, zkušený a inteligentní v každém ohledu. Umíš velice pěkně hovořit a říkat věci, které těší srdce. Vidíš, že lidé se věnují plodonosným činnostem, a sám přesto nečinně ležíš na tomto místě.
Prahlāda Mahārāja zkoumal rysy světcova těla a podle jeho vzhledu pochopil, že i když světec jen leží a nic nedělá, je inteligentní a zkušený. Prahlāda byl přirozeně zvědavý, proč tam tak nečinně leží.