SLOKA 42
nanv asya brāhmaṇā rājan
kṛṣṇasya jagad-ātmanaḥ
punantaḥ pāda-rajasā
tri-lokīṁ daivataṁ mahat
nanu—ale; asya—Jím; brāhmaṇāḥ—kvalifikovaní brāhmaṇové; rājan—ó králi; kṛṣṇasya—Pánem Kṛṣṇou, Nejvyšší Osobností Božství; jagat-ātmanaḥ—který je duší celého stvoření; punantaḥ—posvěcující; pāda-rajasā—prachem ze svých lotosových nohou; tri-lokīm—tři světy; daivatam—hodni uctívání; mahat—velmi vznešení.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, brāhmaṇy — a zvláště ty, kteří šíří slávu Osobnosti Božství po celém světě — uctívá Samotný Nejvyšší Pán, duše celého stvoření. Prostřednictvím svého kázání brāhmaṇové posvěcují tři světy prachem ze svých lotosových nohou, a proto jsou ctěni i Kṛṣṇou.
Pán Kṛṣṇa přiznává v Bhagavad-gītě (18.69): na ca tasmān manuṣyeṣu kaścin me priya-kṛttamaḥ. Brāhmaṇové šíří nauku o vědomí Kṛṣṇy po celém světě, a přestože Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, uctívají, i Pán je považuje za hodné uctívání. Jejich vztah je oboustranný. Brāhmaṇové chtějí uctívat Kṛṣṇu a Kṛṣṇa chce uctívat brāhmaṇy. Z toho tedy plyne, že náboženští představitelé, filozofové i všichni ostatní musí uctívat brāhmaṇy a vaiṣṇavy, kteří šíří slávu Pána. Na Rājasūya-yajñi Mahārāje Yudhiṣṭhira bylo přítomno mnoho tisíc brāhmaṇů, ale přesto bylo rozhodnuto, že jako první bude uctíván Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je tedy za všech okolností Nejvyšší Osobou, ale ze své bezpříčinné milosti považuje brāhmaṇy za ty, kdo jsou Mu nejdražší.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke čtrnácté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Dokonalý rodinný život”.