SLOKA 20
kāmasyāntaṁ hi kṣut-tṛḍbhyāṁ
krodhasyaitat phalodayāt
jano yāti na lobhasya
jitvā bhuktvā diśo bhuvaḥ
kāmasya—touhy po uspokojení smyslů či naléhavých potřeb těla; antam—konec; hi—zajisté; kṣut-tṛḍbhyām—pro toho, kdo má velký hlad či žízeň; krodhasya—hněvu; etat—toto; phala-udayāt—potrestáním přinášejícím úlevu a jeho reakcí; janaḥ—člověk; yāti—překoná; na—ne; lobhasya—chamtivost; jitvā—dobývající; bhuktvā—užívající si; diśaḥ — všechny světové strany; bhuvaḥ—zeměkoule.
Je-li člověk sužován hladem a žízní, uspokojí své silné tělesné touhy a potřeby, když se nají. Pokud se rozhněvá, svůj hněv ukojí tím, že někoho potrestá, a následnými reakcemi. Neplatí to však v případě chamtivosti — chamtivý člověk nebude spokojený, ani když dobude všechny světové strany nebo okusí všechny požitky na světě.
V Bhagavad-gītě (3.37) je řečeno, že chtíč, hněv a chamtivost jsou příčiny hmotného podmínění duše v tomto světě. Kāma eṣa krodha eṣa rajo-guṇa-samudbhavaḥ — pokud silné chtivé touhy po smyslovém požitku nedojdou svého naplnění, člověk se rozhněvá. Tento hněv může ukojit potrestáním svého nepřítele, ale když vzroste lobha, chamtivost, která je tím největším nepřítelem způsobeným rajo-guṇou neboli kvalitou vášně, jak by mohl rozvíjet své vědomí Kṛṣṇy?
Je-li však člověk chtivý rozvinout své vědomí Kṛṣṇy, pak je to velký dar; tatra laulyam ekalaṁ mūlam. To je nejlepší dostupná cesta.