SLOKA 21
paṇḍitā bahavo rājan
bahu-jñāḥ saṁśaya-cchidaḥ
sadasas patayo ’py eke
asantoṣāt patanty adhaḥ
paṇḍitāḥ—velcí učenci; bahavaḥ—mnozí; rājan—ó králi (Yudhiṣṭhire); bahu-jñāḥ—lidé s mnohými zkušenostmi; saṁśaya-cchidaḥ—zkušení právní poradci; sadasaḥ patayaḥ—lidé způsobilí předsedat učeným shromážděním; api—dokonce i; eke—kvůli jediné chybě; asantoṣāt—pouze kvůli nespokojenosti či chamtivosti; patanti—klesají; adhaḥ—do pekelného života.
Ó králi Yudhiṣṭhire, mnozí lidé s četnými zkušenostmi, právní poradci, velcí učenci a lidé způsobilí předsedat učeným shromážděním klesají do pekelného stavu života kvůli nespokojenosti se svým postavením.
Aby člověk mohl dělat duchovní pokroky, měl by být po hmotné stránce spokojený; jinak chtivost hmotného rozvoje zmaří jeho duchovní život. Dvě věci připravují člověka o všechny dobré vlastnosti, a jednou z nich je chudoba. Daridra-doṣo guṇa-rāśi-nāśī — všechny dobré vlastnosti člověka postiženého chudobou se vytratí. O dobré vlastnosti přichází i ten, kdo začne být příliš chamtivý. Řešením tedy je nebýt chudý, ale snažit se být zcela spokojený se základními životními nezbytnostmi a nebýt chamtivý. V zájmu duchovního pokroku je tedy pro oddaného nejlepší spokojit se s tím, co je nezbytně nutné. Učené autority v oblasti oddané služby proto doporučují neusilovat o zvyšování počtu chrámů a maṭhů. Toho se mohou ujmout jedině oddaní s velkými zkušenostmi v šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Všichni ācāryové v jižní Indii, zvláště Śrī Rāmānujācārya, postavili mnoho velkých chrámů a v severní Indii stavěli ohromné chrámy všichni Gosvāmī z Vṛndāvanu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura rovněž postavil velká střediska, známá jako Gauḍīya Maṭhy. Stavění chrámů tedy není špatné, pokud je zároveň náležitě postaráno o šíření vědomí Kṛṣṇy. Dokonce i když je takové úsilí pokládáno za chtivé, jedná se o touhu uspokojit Kṛṣṇu, a proto jsou tyto činnosti duchovní.