SLOKA 3
dvau daive pitṛ-kārye trīn
ekaikam ubhayatra vā
bhojayet susamṛddho ’pi
śrāddhe kuryān na vistaram
dvau—dva; daive—v době obětování polobohům; pitṛ-kārye—při obřadu śrāddha, kdy jsou obětiny předkládány předkům; trīn—tři; eka—jeden; ekam—jednoho; ubhayatra—v obou případech; vā—nebo; bhojayet—člověk má nasytit; su-samṛddhaḥ api—i v případě, že je bohatý; śrāddhe—když obětuje předkům; kuryāt—má činit; na—ne; vistaram — příliš nákladné přípravy.
K obětování polobohům má člověk přizvat jen dva brāhmaṇy a k obětování předkům může přizvat tři. V obou případech však také postačí jen jeden brāhmaṇa. Ani ten, kdo je bohatý, se při těchto příležitostech nemá snažit zvát více brāhmaṇů nebo dělat nějaké nákladné přípravy.
Jak jsme již uvedli, Śrīla Advaita Ācārya přizval ke svému obvyklému obětování předkům pouze Haridāse Ṭhākura. Řídil se tedy tímto principem: na me 'bhaktaś catur-vedī mad-bhaktaḥ śva-pacaḥ priyaḥ. Pán říká: “K tomu, aby se člověk stal Mým bhaktou neboli oddaným, není nutné, aby se nejprve stal znalcem Véd. I v případě, že se narodil v rodině pojídačů psů, se může stát Mým oddaným a být Mi velmi drahý. Obětiny se mají dávat Mému oddanému a vše, co Mi můj oddaný obětoval, se má přijmout.” Podle této zásady má každý, kdo koná obřad śrāddha, při kterém nabízí obětiny svým předkům, přizvat a nasytit nějakého prvotřídního brāhmaṇu či vaiṣṇavu, realizovanou duši.