SLOKA 45
yāvan nṛ-kāya-ratham ātma-vaśopakalpaṁ
dhatte gariṣṭha-caraṇārcanayā niśātam
jñānāsim acyuta-balo dadhad asta-śatruḥ
svānanda-tuṣṭa upaśānta idaṁ vijahyāt
yāvat—tak dlouho, dokud; nṛ-kāya—toto lidské tělo; ratham—považované za kočár; ātma-vaśa—závislé na naší kontrole; upakalpam—které má mnoho dalších závislých částí; dhatte—živá bytost vlastní; gariṣṭha-caraṇa—lotosové nohy představených (duchovního mistra a jeho předchůdců); arcanayā—sloužením; niśātam—nabroušený; jñāna-asim—meč či zbraň poznání; acyuta-balaḥ—transcendentální silou Kṛṣṇy; dadhat—držící; asta-śatruḥ—dokud není nepřítel poražen; sva-ānanda-tuṣṭaḥ — zcela spokojený ve svém nitru díky transcendentální blaženosti; upaśāntaḥ—vědomí zbavené všech hmotných nečistot; idam—tohoto těla; vijahyāt—má se vzdát.
Dokud živá bytost musí přijímat hmotné tělo s jeho různými částmi a náležitostmi, jež nejsou plně pod její vládou, potřebuje lotosové nohy svých představených — duchovního mistra a jeho předchůdců. Jejich milostí může nabrousit meč poznání a silou milosti Nejvyšší Osobnosti Božství pak musí porazit výše uvedené nepřátele. Tak má být oddaný schopen se pohroužit do své vlastní transcendentální blaženosti, a potom může opustit tělo a znovu nabýt své duchovní totožnosti.
V Bhagavad-gītě (4.9) Pán říká:
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.” To je nejvyšší dokonalost života a účel, kterému má lidské tělo sloužit. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.20.17) je řečeno:
nṛ-deham ādyaṁ sulabhaṁ sudurlabhaṁ
plavaṁ sukalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā
Toto lidské tělo je velmi cennou lodí a duchovní mistr je kapitán, guru-karṇadhāram, který ji řídí, aby přeplula oceán nevědomosti. Kṛṣṇovy pokyny představují příznivý vítr. Živá bytost musí všech těchto příležitostí využít, aby oceán nevědomosti překonala. Jelikož je duchovní mistr kapitánem, musí mu velmi upřímně sloužit, aby jeho milostí mohla obdržet milost Nejvyššího Pána.
Významné je zde slovo acyuta-balaḥ. Duchovní mistr je ke svým žákům velice milostivý, a jeho uspokojením tedy oddaný dostává sílu od Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto říká: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja — nejprve musí člověk potěšit duchovního mistra, a potom automaticky potěší Kṛṣṇu a získá sílu k překonání oceánu nevědomosti. Pokud tedy někdo upřímně touží vrátit se domů, zpátky k Bohu, musí uspokojováním duchovního mistra nabrat dostatečnou sílu, neboť tak se mu dostane zbraně, jíž bude moci porazit nepřítele, a také obdrží milost Kṛṣṇy. Mít pouze zbraň v podobě jñāny nestačí. Oddaný musí tuto zbraň nabrousit službou duchovnímu mistrovi a následováním jeho pokynů. Pak se mu dostane milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Chce-li bojovník porazit svého nepřítele, potřebuje bojový vůz a koně, a jakmile zvítězí, může toto vše opustit. Podobně by měla živá bytost plně využít lidského těla k dosažení nejvyšší dokonalosti života — návratu domů, zpátky k Bohu.
Dokonalostí poznání je dosáhnout transcendentálního postavení (brahma-bhūta). V Bhagavad-gītě (18.54) Pán říká:
brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām
“Ten, kdo se nachází v tomto transcendentálním postavení, okamžitě poznává Nejvyšší Brahman a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.” Ze spárů māyi se nelze vymanit samotným rozvojem poznání, jakému se věnují impersonalisté. Je nutné dosáhnout úrovně bhakti.
bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram
“Poznat Mě, Nejvyšší Osobnost Božství, takového, jaký jsem, lze jedině oddanou službou. A ten, kdo si Mě je díky takové oddanosti plně vědom, může vstoupit do království Boha.” (Bg. 18.55) Dokud živá bytost nedosáhne úrovně oddané služby a neobdrží milost duchovního mistra a Kṛṣṇy, hrozí jí nebezpečí, že poklesne a bude muset znovu přijmout hmotné tělo. V Bhagavad-gītě (4.9) proto Kṛṣṇa zdůrazňuje:
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla již znovu nenarodí v tomto hmotném světě, ale dospěje do Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Nesmírně důležité je slovo tattvataḥ, “skutečně”. Tato māṁ tattvato jñātvā — živá bytost se nemůže vzdát hmotného těla, dokud nedospěje milostí duchovního mistra ke skutečnému poznání Kṛṣṇy. Je řečeno: āruhya kṛcchreṇa paraṁ padaṁ tataḥ patanty adho 'nādṛta-yuṣmad-aṅghrayaḥ—jestliže někdo zanedbává službu lotosovým nohám Kṛṣṇy, jen s pomocí poznání se nemůže vysvobodit z hmotného zajetí. Dokonce i když dosáhne stavu brahma-padam, splynutí s Brahmanem, bez bhakti bude náchylný k poklesnutí. Na nebezpečí poklesnutí zpátky do hmotného otroctví je třeba si dávat velký pozor. Jedinou záruku skýtá dosažení úrovně bhakti, z níž se neklesá. Tehdy je živá bytost zproštěná činností hmotného světa. Souhrnně řečeno: jak prohlásil Śrī Caitanya Mahāprabhu, nejprve musí člověk přijít do styku s pravým duchovním mistrem, který náleží k posloupnosti předávající vědomí Kṛṣṇy (paraṁparā), neboť díky jeho milosti a pokynům může obdržet sílu od Kṛṣṇy. Tak se zapojí do oddané služby a dosáhne konečného životního cíle, lotosových nohou Viṣṇua.
Významné je zde také spojení jñānāsim acyuta-balaḥ. Jñānāsim, meč poznání, dává Kṛṣṇa, a když člověk slouží guruovi a Kṛṣṇovi, aby mohl držet meč v podobě Kṛṣṇových pokynů, Balarāma mu dá sílu. Balarāma je Nityānanda; vrajendra-nandana yei, śacī-suta haila sei, balarāma ha-ila nitāi. Bala, Balarāma, přichází společně se Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, a oba jsou tak milostiví, že v tomto věku Kali může kdokoliv velmi snadno přijmout útočiště u Jejich lotosových nohou. Přicházejí zvláště proto, aby osvobodili pokleslé duše tohoto věku. Pāpī tāpī yata chila, hari-nāme uddhārila — Jejich zbraní je saṅkīrtan, hari-nāma. Člověk má tedy přijmout meč poznání od Kṛṣṇy a být silný milostí Balarāma. Proto ve Vṛndāvanu uctíváme Kṛṣṇu společně s Balarāmem. V Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.4) je řečeno:
nāyam ātmā bala-hīnena labhyo
na ca pramādāt tapaso vāpy aliṅgāt
etair upāyair yatate yas tu vidvāṁs
tasyaiṣa ātmā viśate brahma-dhāma
Cíle života nelze dosáhnout bez milosti Balarāma. Śrī Narottama dāsa Ṭhākura proto říká: nitāiyera karuṇā habe, vraje rādhā-kṛṣṇa pābe — když někdo obdrží milost Balarāma, Nityānandy, může velice snadno dospět k lotosovým nohám Rādhy a Kṛṣṇy.
se sambandha nāhi yāra,
bṛthā janma gela tāra,
vidyā-kule hi karibe tāra
Nemá-li člověk žádné spojení s Nitāiem či Balarāmem, nepomůže mu, že je velkým učencem neboli jñānīm nebo že se narodil ve velmi vznešené rodině. Nepřátele vědomí Kṛṣṇy tedy musíme porazit silou získanou od Balarāma.