SLOKA 18-19
śakuniṁ śambaraṁ dhṛṣṭiṁ
bhūtasantāpanaṁ vṛkam
kālanābhaṁ mahānābhaṁ
hariśmaśrum athotkacam
tan-mātaraṁ ruṣābhānuṁ
ditiṁ ca jananīṁ girā
ślakṣṇayā deśa-kāla-jña
idam āha janeśvara
śakunim—Śakuniho; śambaram—Śambaru; dhṛṣṭim—Dhṛṣṭiho; bhūtasantāpanam—Bhūtasantāpanu; vṛkam—Vṛku; kālanābham—Kālanābhu; mahānābham—Mahānābhu; hariśmaśrum—Hariśmaśrua; atha — jakož i; utkacam—Utkacu; tat-mātaram—jejich matku; ruṣābhānum—Ruṣābhānu; ditim—Diti; ca—a; jananīm—svou vlastní matku; girā — slovy; ślakṣṇayā—laskavými; deśa-kāla-jñaḥ—který dobře rozuměl situaci podle dané chvíle a okolností; idam—toto; āha—řekl; jana-īśvara—ó králi.
Ó králi, Hiraṇyakaśipu se nesmírně hněval, ale jako velký politik věděl, jak jednat podle dané chvíle a okolností. Laskavými slovy začal uklidňovat své synovce — Śakuniho, Śambaru, Dhṛṣṭiho, Bhūtasantāpanu, Vṛku, Kālanābhu, Mahānābhu, Hariśmaśrua a Utkacu. Utěšoval také jejich matku, svou švagrovou Ruṣābhānu, i svou vlastní matku Diti. Promluvil k nim následovně.