SLOKA 31
tvam eva kālo ’nimiṣo janānām
āyur lavādy-avayavaiḥ kṣiṇoṣi
kūṭa-stha ātmā parameṣṭhy ajo mahāṁs
tvaṁ jīva-lokasya ca jīva ātmā
tvam—ty; eva—skutečně; kālaḥ—neomezený čas; animiṣaḥ—věčně bdělý; janānām—všech živých bytostí; āyuḥ—délka života; lava-ādi — sestávající ze sekund, okamžiků, minut a hodin; avayavaiḥ—různými částmi; kṣiṇoṣi—ubíráš; kūṭa-sthaḥ—aniž by tě cokoliv ovlivňovalo; ātmā—Nadduše; parameṣṭhī—Nejvyšší Pán; ajaḥ—nezrozený; mahān—velký; tvam—ty; jīva-lokasya—tohoto hmotného světa; ca—také; jīvaḥ—příčina života; ātmā—Nadduše.
Ó můj pane, jsi věčně bdělý a vidíš vše, co se děje. Jakožto věčný čas ukrajuješ z délky života všech tvorů prostřednictvím svých různých částí, jako jsou okamžiky, sekundy, minuty a hodiny. Přitom se však neměníš. Spočíváš na jednom místě jako Nadduše, svědek a Nejvyšší Pán, nezrozený, všeprostupující vládce, příčina života všech živých bytostí.
Zde je velmi důležité slovo kūṭa-stha. Nejvyšší Osobnost Božství je všude, a přesto je neměnným středem všeho. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati — Pán ve své úplnosti sídlí v srdci každého. Upaniṣady vyjadřují slovem ekatvam, že i když existují milióny živých bytostí, Pán v podobě Nadduše sídlí v každé z nich; přitom je však jedním v mnoha. Má mnoho podob, ale ty jsou zároveň advaita, jediná neměnná podoba. To uvádí Brahma-saṁhitā: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam. Nejvyšší prostupuje vším, a je tedy i ve věčném čase. O živých bytostech je řečeno, že jsou Jeho nedílnými částmi; Pán, který sídlí v jejich srdcích jako antaryāmī, je jim vším. To učí filozofie nepochopitelné jednoty a rozdílnosti (acintya-bhedābheda). Jelikož živé bytosti představují části Boha, jsou s Ním kvalitativně totožné, ale zároveň se od Něho liší. Nadduše, která inspiruje všechny živé bytosti k jednání, je jediná a neměnná. Existují různé subjekty, objekty a činnosti, nicméně Pán je jediný.