SLOKA 32
tvattaḥ paraṁ nāparam apy anejad
ejac ca kiñcid vyatiriktam asti
vidyāḥ kalās te tanavaś ca sarvā
hiraṇyagarbho ’si bṛhat tri-pṛṣṭhaḥ
tvattaḥ—od tebe; param—vyšší; na—ne; aparam—nižší; api—i; anejat—nehybné; ejat—pohyblivé; ca—a; kiñcit—cokoliv; vyatiriktam—oddělené; asti—existuje; vidyāḥ—poznání; kalāḥ—jeho části; te—tebe; tanavaḥ—rysy těla; ca—a; sarvāḥ—všechny; hiraṇya-garbhaḥ—ten, kdo uchovává vesmír ve svém břiše; asi—jsi; bṛhat—větší než největší; tri-pṛṣṭhaḥ—nad třemi kvalitami hmotné přírody.
Nic od tebe není oddělené, ať je to lepší nebo horší, nehybné či pohyblivé. Poznání z védských písem, jako jsou Upaniṣady, a ze všech pododvětví původní védské moudrosti představuje tvé vnější tělo. Jsi Hiraṇyagarbha, zdroj vesmíru, a přesto jsi jakožto nejvyšší vládce transcendentální vůči hmotnému světu, sestávajícímu ze tří kvalit hmotné přírody.
Slovo param poukazuje na nejvyšší příčinu a aparam znamená “následek”. Nejvyšší příčinou je Nejvyšší Osobnost Božství a následkem je hmotná příroda. Pohyblivé i nehybné živé bytosti jsou mistrně a vědecky řízeny Védami, a všechny jsou tedy expanzemi vnější energie Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je v podobě Nadduše středem všeho. Brahmāṇḍy, vesmíry, existují po dobu výdechu Nejvyššího (yasyaika-niśvasita-kālam athāvalambya jīvanti loma-vilajā jagad-aṇḍa-nāthāḥ). Nacházejí se tedy také v lůně Nejvyšší Osobnosti Božství, Mahā-Viṣṇua. Nic není od Nejvyššího Pána oddělené. To je obsahem filozofie acintya-bhedābheda-tattva.