SLOKA 38
āsīnaḥ paryaṭann aśnan
śayānaḥ prapiban bruvan
nānusandhatta etāni
govinda-parirambhitaḥ
āsīnaḥ—když seděl; paryaṭan—když chodil; aśnan—když jedl; śayānaḥ—když ležel; prapiban—když pil; bruvan—když mluvil; na—ne; anusandhatte—věděl; etāni—všechny tyto činnosti; govinda—Nejvyšším Pánem, jenž oživuje smysly; parirambhitaḥ—obejmutý.
Prahlāda Mahārāja zůstával trvale pohroužen v myšlenkách na Kṛṣṇu. Když byl takto neustále v objetí Pána, ani nevěděl, jak samočinně probíhaly nezbytné činnosti jeho těla — jak seděl, chodil, jedl, ležel, pil či hovořil.
Malé dítě, o které pečuje jeho matka, neví, jak je postaráno o potřeby jeho těla, jako je jedení, spaní, ležení, močení a kálení. Je spokojené, že může být na matčině klíně. Prahlāda Mahārāja, o něhož se staral Govinda, byl přesně jako malé dítě. Nezbytné činnosti jeho těla se odehrávaly bez jeho vědomí. Tak jako otec a matka pečují o své dítě, Govinda pečoval o Prahlāda Mahārāje, jenž zůstával trvale pohroužený v myšlenkách na Něho. Tak vypadá vědomí Kṛṣṇy. Prahlāda Mahārāja je živoucím příkladem dokonalosti, kterou vědomí Kṛṣṇy skýtá.