SLOKA 39
kvacid rudati vaikuṇṭha-
cintā-śabala-cetanaḥ
kvacid dhasati tac-cintā-
hlāda udgāyati kvacit
kvacit—někdy; rudati—pláče; vaikuṇṭha-cintā—myšlenkami na Kṛṣṇu; śabala-cetanaḥ—jehož mysl byla zmatená; kvacit—někdy; hasati—směje se; tat-cintā—myšlenkami na Něho; āhlādaḥ—rozradostněný; udgāyati — hlasitě zpívá; kvacit—někdy.
Díky rozvinutému vědomí Kṛṣṇy někdy plakal, jindy se smál, někdy dával najevo radost a jindy hlasitě zpíval.
Tento verš dále vyjasňuje přirovnání oddaného k dítěti. Pokud matka ponechá své dítě v postýlce nebo kolébce a jde se věnovat nějakým povinnostem, dítě okamžitě pochopí, že jeho matka odchází, a proto pláče. Jakmile se však matka vrátí a pečuje o ně, dítě se směje a je veselé. Prahlāda Mahārāja, který byl neustále pohroužený v myšlenkách na Kṛṣṇu, také někdy cítil odloučení — “Kde je Kṛṣṇa?” Tento stav popsal Śrī Caitanya Mahāprabhu slovy: śūnyāyitaṁ jagat sarvaṁ govinda-viraheṇa me. Když vznešený oddaný cítí, že Kṛṣṇa odešel a není Ho vidět, pláče kvůli odloučení. A když vidí, že se Kṛṣṇa vrátil, aby o něho pečoval, směje se jako dítě, které vidí, že se o ně matka stará. Tyto znaky se nazývají bhāva. Různé bhāvy, extatické stavy, podrobně popisuje Nektar oddanosti a lze je vidět v činnostech dokonalého oddaného.