SLOKA 41
kvacid utpulakas tūṣṇīm
āste saṁsparśa-nirvṛtaḥ
aspanda-praṇayānanda-
salilāmīlitekṣaṇaḥ
kvacit—někdy; utpulakaḥ—se zježenými chlupy; tūṣṇīm—zcela potichu; āste—zůstává; saṁsparśa-nirvṛtaḥ—prožívající velkou radost ze styku s Pánem; aspanda—bez pohybu; praṇaya-ānanda—díky transcendentální blaženosti pocházející z láskyplného vztahu; salila—plné slz; āmīlita—přivřené; īkṣaṇaḥ—jehož oči.
Někdy, když cítil dotek Pánových lotosových rukou, prožíval duchovní radost a mlčel. Z lásky k Pánu se mu ježily chlupy a z přivřených očí mu kanuly slzy.
Když oddaný prožívá odloučení od Pána, dychtivě si přeje vidět, kde Pán je, a jindy, když cítí bolesti odloučení, mu z přivřených očí tečou proudy slz. Ve své Śikṣāṣṭace Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: yugāyitaṁ nimeṣeṇa cakṣuṣā prāvṛṣāyitam. Slova cakṣuṣā prāvṛṣāyitam poukazují na slzy tekoucí bez ustání z očí oddaného. Prahlādovo tělo projevovalo všechny tyto znaky, které se objevují v extázi čisté oddanosti.