SLOKA 3
yat tatra guruṇā proktaṁ
śuśruve ’nupapāṭha ca
na sādhu manasā mene
sva-parāsad-grahāśrayam
yat—co; tatra—tam (ve škole); guruṇā—učiteli; proktam—vykládané; śuśruve—slyšel; anupapāṭha—opakoval; ca—a; na—ne; sādhu—dobré; manasā—myslí; mene—považované; sva—o svých; para—a druhých; asat-graha—špatnou filozofií; āśrayam—co bylo podepřeno.
Prahlāda slyšel a opakoval to, co učitelé vykládali o politice a ekonomii, ale věděl, že tato politická filozofie znamená pokládat někoho za přítele a někoho jiného za nepřítele, a proto ji neměl rád.
Politika se vyznačuje tím, že jedna skupina lidí je považována za nepřátele a jiná za přátele. Vše v politice se zakládá na této filozofii, do níž zvláště v současnosti zabředl celý svět. Veřejnost se zajímá o přátelské či nepřátelské země a přátelské či nepřátelské skupiny ve společnosti. Bhagavad-gītā však uvádí, že učená osoba nerozlišuje mezi nepřáteli a přáteli. Zvláště oddaní nevnímají ostatní jako přátele a nepřátele. Oddaný vidí, že každá živá bytost je nedílnou částí Kṛṣṇy (mamaivāṁśo jīva-bhūtaḥ), a jedná proto s přáteli i nepřáteli stejně — všechny se snaží učit vědě o vědomí Kṛṣṇy. Ateisté samozřejmě pokyny čistých oddaných nenásledují a považují oddaného za svého nepřítele. Ten ovšem přátelství a nepřátelství nikdy nevytváří. Prahlāda Mahārāja sice musel poslouchat pokyny Ṣaṇḍy a Amarky, ale tuto filozofii rozdělování na přátele a nepřátele, která tvoří základ politiky, neměl vůbec rád a nejevil o ni zájem.