SLOKA 32
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
na—ne; eṣām—těchto; matiḥ—vědomí; tāvat—tak dlouho; urukrama-aṅghrim—lotosové nohy Nejvyššího Pána, jenž je proslavený neobyčejnými skutky; spṛśati—dotkne se; anartha—nežádoucích věcí; apagamaḥ—zmizení; yat—čeho; arthaḥ—smysl; mahīyasām—velkých duší (mahātmů, oddaných); pāda-rajaḥ—prachem z lotosových nohou; abhiṣekam—posvěcení; niṣkiñcanānām—oddaných, kteří nemají nic společného s tímto hmotným světem; na—ne; vṛṇīta—může přijmout; yāvat—dokud.
Ti, kdo velmi tíhnou k materialistickému životu, nemohou být poutáni k lotosovým nohám Pána, jenž je oslavován pro své neobyčejné činnosti, dokud si nepotřou těla prachem z lotosových nohou vaiṣṇavy zcela prostého hmotného znečištění. Člověk se může zbavit hmotných nečistot jedině tak, že tímto způsobem rozvine vědomí Kṛṣṇy a přijme útočiště u Pánových lotosových nohou.
S tím, jak rozvineme vědomí Kṛṣṇy, zmizí všechny anarthy neboli strasti, které jsme zbytečně přijali (anartha-apagamaḥ). Jejich základem je hmotné tělo. Účelem celé védské civilizace je zbavit živou bytost těchto nežádoucích strastí; ti, kdo jsou však poutáni zákony přírody, neznají cíl života. Minulý verš to popisuje slovy īśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ — jsou podmíněni třemi silnými kvalitami hmotné přírody. Vzdělání, které udržuje podmíněnou duši život za životem v těchto poutech, se nazývá materialistické. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura vysvětlil, že materialistické vzdělání zvětšuje vliv māyi. Způsobuje, že podmíněná duše je stále více přitahována k materialistickému životu a vzdaluje se osvobození od nežádoucích strastí.
Někdo by se mohl zeptat, proč vysoce vzdělaní lidé nezačínají rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Důvod vysvětluje tento verš. Dokud člověk nepřijme útočiště u pravého duchovního učitele, který si je plně vědom Kṛṣṇy, nemůže Kṛṣṇu poznat. Pedagogové, učenci a velcí političtí vůdci, které uctívají milióny lidí, nemohou znát cíl života a rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, jelikož nepřijímají pravého duchovního učitele a Védy. V Muṇḍaka Upaniṣadě (3.2.3) stojí: nāyam ātmā pravacanena labhyo na medhayā na bahunā śrutena—nikdo nedosáhne seberealizace pouhým akademickým vzděláním, učenými přednáškami (pravacanena labhyaḥ) nebo tím, že je inteligentním vědcem, který učinil mnoho úžasných objevů. Nikdo nemůže poznat Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, bez Jeho milosti. Poznat Ho může jen ten, kdo se odevzdal čistému oddanému Kṛṣṇy a přijal prach z jeho lotosových nohou. Nejprve je nutné pochopit, jak se můžeme vymanit ze zajetí māyi. Jediným způsobem je rozvinout vědomí Kṛṣṇy. A abychom toho snadno dosáhli, musíme přijmout útočiště u realizované duše — u toho, kdo je mahat či mahātmā, jehož jediným zájmem je sloužit Nejvyššímu Pánu. V Bhagavad-gītě (9.13) Pán říká:
mahātmānas tu māṁ pārtha
daivīṁ prakṛtiṁ āśritāḥ
bhajanty ananya-manaso
jñātvā bhūtādim avyayam
“Ó synu Pṛthy, ti, kdo nejsou zmateni, velké duše, jsou pod ochranou božské energie. Plně se zaměstnávají oddanou službou, protože Mě znají jako původní a neměnnou Nejvyšší Osobnost Božství.” Aby se tedy člověk zbavil strastí, musí se stát oddaným.
yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā
sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ
“U toho, kdo má neochvějnou oddanou víru v Kṛṣṇu, se projevují všechny dobré vlastnosti Kṛṣṇy a polobohů.” (Bhāg. 5.18.12)
yasya deve parā bhaktir
yathā deve tathā gurau
tasyaite kathitā hy arthāḥ
prakāśante mahātmanaḥ
“Jen těm velkým duším, které mají naprostou víru v Pána i v duchovního učitele, je automaticky vyjeven veškerý smysl védského poznání.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.23)
yam evaiṣa vṛṇute tena labhyas
tasyaiṣa ātmā vivṛṇute tanūṁ svām
“Pána dosáhne jedině ten, koho si On sám vybere. Takové osobě pak vyjeví svou podobu.” (Muṇḍaka Upaniṣad 3.2.3)
To jsou výroky Véd. Člověk musí přijmout útočiště u duchovního učitele, který zná vlastní já, nikoliv u materiálně vzdělaného učence či politika. Musí se uchýlit k niṣkiñcanovi — tomu, kdo vykonává oddanou službu a je prostý hmotného znečištění. Tak se může vrátit domů, zpátky k Bohu.