SLOKA 4
ekadāsura-rāṭ putram
aṅkam āropya pāṇḍava
papraccha kathyatāṁ vatsa
manyate sādhu yad bhavān
ekadā—jednou; asura-rāṭ—vládce asurů; putram—svého syna; aṅkam—na klín; āropya—když posadil; pāṇḍava—ó Mahārāji Yudhiṣṭhire; papraccha—zeptal se; kathyatām—nechť je řečeno; vatsa—můj milý synu; manyate—považuješ; sādhu—nejlepší; yat—to, co; bhavān—ty, vznešený.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, jednou si král démonů Hiraṇyakaśipu posadil svého syna na klín a láskyplně se ho otázal: Můj milý synu Prahlāde, pověz mi prosím, co považuješ za nejlepší ze všeho, co ses naučil od svých učitelů.
Hiraṇyakaśipu se svého malého syna neptal na nic, na co by pro něho bylo obtížné odpovědět; dal chlapci příležitost otevřeně hovořit o čemkoliv, co považoval za nejlepší. Prahlāda Mahārāja, který byl dokonalým oddaným, samozřejmě věděl vše a dovedl říci, co je v životě nejlepší. Ve Védách je řečeno: yasmin vijñāte sarvam evaṁ vijñātaṁ bhavati — pokud někdo náležitě zná Boha, zná dobře i vše ostatní. Někdy musíme oponovat velkým vědcům a filozofům, ale milostí Kṛṣṇy vycházíme z debat vítězně. Pro obyčejné lidi je prakticky nemožné stavět se proti vědcům či filozofům ohledně pravého poznání, ale oddaný to může dělat, protože milostí Kṛṣṇy zná to, co je ze všeho nejlepší. Bhagavad-gītā (10.11) to dokládá takto:
teṣām evānukampārtham
aham ajñāna-jaṁ tamaḥ
nāśayāmy ātma-bhāva-stho
jñāna-dīpena bhāsvatā
Kṛṣṇa, který v podobě Nadduše sídlí v srdci každého, odstraňuje ze srdce oddaného veškerou nevědomost. Projevuje oddanému zvláštní přízeň — zajišťuje mu osvícení veškerým poznáním tak, že před něho umístí pochodeň, která vše osvětlí. Prahlāda Mahārāja tedy znal to nejlepší z veškerého poznání, a právě to svému otci na jeho dotaz předal. Díky svému rozvinutému vědomí Kṛṣṇy dokázal Prahlāda vyřešit i ty nejobtížnější problémy. Odpověděl proto následovně.