SLOKA 56-57
te tu tad-gauravāt sarve
tyakta-krīḍā-paricchadāḥ
bālā adūṣita-dhiyo
dvandvārāmeritehitaiḥ
paryupāsata rājendra
tan-nyasta-hṛdayekṣaṇāḥ
tān āha karuṇo maitro
mahā-bhāgavato ’suraḥ
te—oni; tu—ovšem; tat-gauravāt—z velké úcty k Prahlādovým slovům (jelikož byl oddaným); sarve—všichni; tyakta—opustili; krīḍā-paricchadāḥ—hračky; bālāḥ—chlapci; adūṣita-dhiyaḥ—jejichž inteligence nebyla tolik znečištěná (jako inteligence jejich otců); dvandva—v dualitě; ārāma—těch, kdo nacházeli potěšení (učitelů Ṣaṇḍy a Amarky); īrita — pokyny; īhitaiḥ—a činy; paryupāsata—usedli okolo; rāja-indra—ó králi Yudhiṣṭhire; tat—jemu; nyasta—odevzdali; hṛdaya-īkṣaṇāḥ—srdce a oči; tān—k nim; āha—promluvil; karuṇaḥ—velice milostivý; maitraḥ—skutečný přítel; mahā-bhāgavataḥ—nesmírně vznešený oddaný; asuraḥ — Prahlāda Mahārāja, třebaže se narodil démonskému otci.
Můj milý králi Yudhiṣṭhire, všechny děti pociťovaly k Prahlādovi velkou náklonnost a úctu. Díky svému útlému věku nebyly příliš znečištěné pokyny a činy svých učitelů, kteří lpěli na zavrženíhodné dualitě a pohodlí těla. Chlapci tedy opustili své hračky, přišli k Prahlādovi a usedli kolem něho, aby mu naslouchali. Dychtivě na něj hleděli; upínaly se k němu jejich oči i srdce. I když se Prahlāda Mahārāja narodil v démonské rodině, byl vznešeným oddaným a přál si jejich dobro. Začal je proto učit o marnosti materialistického života.
Slova bālā adūṣita-dhiyaḥ vyjadřují, že díky svému útlému věku nebyly děti tak znečištěné materialistickým životem jako jejich otcové. Prahlāda Mahārāja tedy využil nevinnosti svých spolužáků a začal je učit o důležitosti duchovního a bezvýznamnosti materialistického života. Přestože učitelé Ṣaṇḍa a Amarka učili materialistickému životu založenému na náboženství, hospodářském rozvoji a smyslovém požitku, chlapci nebyli příliš znečištění. Proto dávali dobrý pozor a chtěli poslouchat Prahlādovo učení. V našem hnutí pro vědomí Kṛṣṇy hraje gurukula nesmírně důležitou roli, protože se v ní chlapci již od dětství učí o vědomí Kṛṣṇy. Díky tomu budou v srdci pevní a je velice malá pravděpodobnost, že by podlehli kvalitám hmotné přírody, až budou starší.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prahlāda Mahārāja, svatý syn Hiraṇyakaśipua”.