SLOKA 11-13
kathaṁ priyāyā anukampitāyāḥ
saṅgaṁ rahasyaṁ rucirāṁś ca mantrān
suhṛtsu tat-sneha-sitaḥ śiśūnāṁ
kalākṣarāṇām anurakta-cittaḥ
putrān smaraṁs tā duhitṝr hṛdayyā
bhrātṝn svasṝr vā pitarau ca dīnau
gṛhān manojñoru-paricchadāṁś ca
vṛttīś ca kulyāḥ paśu-bhṛtya-vargān
tyajeta kośas-kṛd ivehamānaḥ
karmāṇi lobhād avitṛpta-kāmaḥ
aupasthya-jaihvaṁ bahu-manyamānaḥ
kathaṁ virajyeta duranta-mohaḥ
katham—jak; priyāyāḥ—nejdražší manželky; anukampitāyāḥ—vždy plné náklonnosti a soucitu; saṅgam—společnost; rahasyam—v ústraní; rucirān—velice příjemné a přijatelné; ca—a; mantrān—pokyny; suhṛtsu—k manželce a dětem; tat-sneha-sitaḥ—poutaný jejich náklonností; śiśūnām—k malým dětem; kala-akṣarāṇām—žvatlajícím; anurakta-cittaḥ — ten, jehož mysl je přitahována; putrān—syny; smaran—myslící na; tāḥ—ně; duhitṝḥ—dcery (vdané a žijící v domovech svých manželů); hṛdayyāḥ—vždy chované v srdci; bhrātṝn—bratry; svasṝḥ vā—nebo sestry; pitarau—otce a matku; ca—a; dīnau—kteří jsou ve stáří převážně invalidní; gṛhān—záležitosti týkající se domácnosti; manojña—přitažlivý; uru—velmi; paricchadān—nábytek; ca—a; vṛttīḥ—velké zdroje příjmu (průmysl, obchod); ca—a; kulyāḥ—spojené s rodinou; paśu—zvířat (krav, slonů a dalších zvířat v hospodářství); bhṛtya—služebníků a služebnic; vargān—skupiny; tyajeta—může se zříci; kośaḥ-kṛt—housenka bource morušového; iva—jako; īhamānaḥ—vykonávající; karmāṇi—různé činnosti; lobhāt—kvůli neukojitelným touhám; avitṛpta-kāmaḥ—jehož rostoucí touhy nejsou uspokojeny; aupasthya—požitek pocházející z genitálií; jaihvam—a jazyka; bahu-manyamānaḥ—považující za velice důležitý; katham—jak; virajyeta—je schopen se zříci; duranta-mohaḥ — ovlivněn velkou iluzí.
Jak se může člověk, který miluje členy své rodiny a neustále chová jejich podoby v srdci, vzdát jejich společnosti? Zvláště manželka je velmi laskavá a soucitná a vždy v ústraní těší svého manžela. Kdo by se dokázal zříci tak drahé a milující ženy? Žvatlání malých dětí je velice příjemné naslouchat a milující otec neustále myslí na jejich sladká slova. Jak by je mohl opustit? Staří rodiče, synové a dcery jsou mu také nesmírně drazí. Dcera je otci zvláště drahá, a když žije v domě svého manžela, otec na ni neustále myslí. Kdo by se zřekl této společnosti? K domácnosti kromě toho patří množství zdobeného nábytku a rovněž zvířata a služebníci. Kdo by se mohl vzdát takového pohodlí? Ulpívající hospodář je jako housenka bource morušového, která upřede kuklu, v níž je pak uvězněná a nemůže se z ní dostat ven. Jen kvůli uspokojení dvou důležitých smyslů — genitálií a jazyka — je člověk spoután hmotným podmíněním. Jak může uniknout?
Tím, co je v domácnosti především přitažlivé, je krásná a milá manželka, která neustále zvyšuje kouzlo domova. Muž si užívá své ženy prostřednictvím dvou význačných smyslových orgánů — jazyka a genitálií. Žena mile hovoří, a to je nepochybně přitažlivé. Dále připravuje velice chutná jídla k uspokojení jazyka, a když je jazyk uspokojen, vlévá se síla do ostatních orgánů, zvláště do genitálií. Tehdy je manželka zdrojem potěšení při pohlavním styku. Život hospodáře znamená sex (yan maithunādi-gṛhamedhi sukhaṁ hi tuccham) a k tomu dodává povzbuzení jazyk. Potom jsou zde děti. Malé batole skýtá potěšení svým roztomilým žvatláním, a když synové a dcery vyrostou, otec se stará, aby jim zajistil vzdělání a sňatek. Dále jsou zde vlastní rodiče, o které je třeba pečovat. Člověk se také stará o společenské dění a potěšení svých bratrů a sester. Stále více se tak zaplétá do rodinných záležitostí, až je pro něho téměř nemožné se jich zříci. Tehdy se domácnost stává temnou studnou (gṛham andha-kūpam), do níž spadl. Dostat se z ní ven je nesmírně obtížné, pokud mu nepomůže někdo silný — duchovní učitel, který mu hodí pevné lano v podobě duchovních pokynů. Hospodář by toho měl využít a lana se chytit, a duchovní učitel či Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, ho pak z této temné studny vytáhne.