SLOKA 29-30
śrī-daitya-putrā ūcuḥ
prahrāda tvaṁ vayaṁ cāpi
narte ’nyaṁ vidmahe gurum
etābhyāṁ guru-putrābhyāṁ
bālānām api hīśvarau
bālasyāntaḥpura-sthasya
mahat-saṅgo duranvayaḥ
chindhi naḥ saṁśayaṁ saumya
syāc ced visrambha-kāraṇam
śrī-daitya-putrāḥ ūcuḥ—synové démonů řekli; prahrāda—drahý příteli Prahlāde; tvam—tebe; vayam—my; ca—a; api—také; na—ne; ṛte — kromě; anyam—jiného; vidmahe—známe; gurum—duchovního učitele; etābhyām—tito dva; guru-putrābhyām—synové Śukrācāryi; bālānām — malých dětí; api—ačkoliv; hi—zajisté; īśvarau—dva dohlížitelé; bālasya—dítěte; antaḥpura-sthasya—zůstávajícího v domě či paláci; mahat-saṅgaḥ—společnost velké osobnosti, jako je Nārada; duranvayaḥ—velice obtížně dosažitelná; chindhi—prosíme rozptyl; naḥ—naši; saṁśayam — pochybnost; saumya—ó vznešený; syāt—může být; cet—jestliže; visrambha-kāraṇam—příčina víry (v tvá slova).
Synové démonů odpověděli: Milý Prahlāde, ani ty, ani my neznáme žádného jiného učitele či duchovního mistra než Ṣaṇḍu a Amarku, Śukrācāryovy syny. Jsme koneckonců děti a oni na nás dohlížejí. Zvláště ty se můžeš stěží stýkat s nějakou velkou osobností, když nikdy neopouštíš palác. Vznešený příteli, vysvětlil bys nám, jak jsi mohl naslouchat Nāradovi? Rozptyl prosím naše pochyby.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k šesté kapitole sedmého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Prahlāda učí své démonské spolužáky”.