SLOKA 6
puṁso varṣa-śataṁ hy āyus
tad-ardhaṁ cājitātmanaḥ
niṣphalaṁ yad asau rātryāṁ
śete ’ndhaṁ prāpitas tamaḥ
puṁsaḥ—každé lidské bytosti; varṣa-śatam—sto let; hi—zajisté; āyuḥ—délka života; tat—z toho; ardham—polovina; ca—a; ajita-ātmanaḥ — toho, kdo je služebníkem svých smyslů; niṣphalam—bez užitku, beze smyslu; yat—protože; asau—ten člověk; rātryām—v noci; śete—spí; andham—nevědomost (zapomnění na své tělo a duši); prāpitaḥ—zcela pohroužen do; tamaḥ—temnota.
Každý člověk žije nanejvýš sto let, ale pro toho, kdo nedokáže ovládat své smysly, je polovina těchto let zcela ztracena, neboť v noci dvanáct hodin spí, zahalený nevědomostí. Délka jeho života je tedy pouze padesát let.
Pán Brahmā, člověk i mravenec žijí sto let, ale jejich stoleté životy nejsou stejné. Tento svět je relativní a jeho relativní časová období se od sebe liší. Sto let Brahmy není stejných jako sto let lidské bytosti. Z Bhagavad-gīty víme, že Brahmův den (dvanáct hodin) trvá 4 300 000 krát 1 000 roků (sahasra-yuga-paryantam ahar yad brahmaṇo viduḥ). Varṣa-śatam neboli sto let se tedy relativně liší podle času, osoby a okolností. Pro lidské bytosti platí zde uvedený výpočet — i když se člověk dožívá až sta let, padesát let ztrácí spánkem. Jedení, spánek, sex a obavy k tělu neodmyslitelně patří, ale v zájmu plného využití svého života musí ten, kdo si přeje rozvinout duchovní vědomí, tyto činnosti omezit. To mu umožní jeho život dokonale zužitkovat.