SLOKA 27
taṁ manyamāno nija-vīrya-śaṅkitaṁ
yad dhasta-mukto nṛhariṁ mahāsuraḥ
punas tam āsajjata khaḍga-carmaṇī
pragṛhya vegena gata-śramo mṛdhe
tam—o Něm (Pánu Nṛsiṁhadevovi); manyamānaḥ—myslel si; nija-vīrya-śaṅkitam—obávající se jeho síly; yat—jelikož; hasta-muktaḥ — vysvobozen ze spárů Pána; nṛ-harim—Pána Nṛsiṁhadeva; mahā-asuraḥ—velký démon; punaḥ—znovu; tam—Jeho; āsajjata—napadl; khaḍga-carmaṇī—svůj meč a štít; pragṛhya—vzal; vegena—s velkou silou; gata-śramaḥ—když pominula jeho únava; mṛdhe—v boji.
Když byl Hiraṇyakaśipu vysvobozen z Nṛsiṁhadevových rukou, mylně se domníval, že se Pán bojí jeho síly. Proto poté, co si na chvíli odpočinul od boje, vzal svůj meč a štít a znovu na Něho velkou silou zaútočil.
Když si hříšný člověk užívá hmotných vymožeností, hloupí lidé si někdy myslí: “Jak je možné, že si tento hříšník užívá, zatímco zbožný člověk trpí?” Z vůle Nejvyššího dostává někdy hříšník šanci užívat si hmotného světa, jako by nebyl v zajetí hmotné přírody — jen proto, aby mohl být ošálen. Hříšný člověk, který jedná proti zákonům přírody, musí být potrestán; někdy však dostává příležitost si hrát, stejně jako Hiraṇyakaśipu, když ho Nṛsiṁhadeva pustil z rukou. Hiraṇyakaśipuovi bylo souzeno, že ho Nṛsiṁhadeva nakonec zabije, ale Pán se chtěl pobavit, a proto mu ještě dovolil uniknout.